Jan Fingerland: Demokraté dobrovolně rozervaní

8. leden 2019

Američtí demokraté nedávno získali většinu ve Sněmovně, zvolili do čela dolní komory předsedkyni ze svých řad a troufají si vyhrát i příští prezidentské volby.

Až na to, že Demokratická strana se štěpí a prochází krizí.

Johana Kudrnová: Demokratická strana doleva zatím nemíří

Alexandria Ocasio-Cortez

Donalda Trumpa čeká na podzim rozstřel. Poté, co mu do klína spadlo jmenování dvou soudců Nejvyššího soudu, rozhodnou volby do Kongresu o jeho akceschopnosti ve druhém poločase funkčního období. Demokraté by pro podtržení republikánské stoličky potřebovali získat dvacet tři křesel. Liberální New York je sice jejich bezpečným hájemstvím, primárky zde ale nyní vyhrála kandidátka označující se za demokratickou socialistku. Zamíří demokraté v boji proti Trumpovi doleva?

Když do nově zvoleného Kongresu začali přicházet noví poslanci, v levé části Sněmovny působil zástup politiků mnohem pestřeji, a to doslova. Nejen kvůli rekordnímu počtu žen a příslušníků etnických menšin, ale i s ohledem na to, jak byli mnozí z nich oblečeni – například v afrických látkách nebo s tahitským věncem na krku. Přísahalo se nejen na bibli, ale i korán, buddhistické sútry nebo Bhagavadgítu.

Heslem současné demokratické Ameriky je různost, identita a právo na odlišnost. Do Sněmovny poprvé ve větším měřítku pronikla nová, mladá generace demokratů. A rovnou se střetla nejen s republikány, ale i s demokraty starší generace. Řada z nových demokratů totiž nebyla ochotna například podpořit demokratickou kandidátku Nancy Pelosiouvou při kandidatuře do čela Sněmovny, nebo hlasovat pro rozpočtová omezení.

Vlevo hleď

Už dřívější výzkumy ukazovaly, že i demokratičtí voliči směřují doleva. Ještě kolem roku 2000 se za „liberály“, tedy v americkém kontextu levičáky, považovala asi čtvrtina demokratických voličů. Nyní je to skoro polovina. Podle jiného výzkumu klesla podpora „kapitalismu“ mezi americkými demokraty pod 50 procent.

Demokraté jsou v kulturních otázkách odtržení od reality. Musí se posunout doprava, radí Zakaria

Osel je tradičním symbolem americké Demokratické strany

„Lidé, kteří věří, že Donald Trump je jen šašek, který nic neví a ničemu nerozumí, ale jenž se v roce 2016 dokázal trefit do nálady voličů nebo měl prostě jen štěstí, by si měli vzít poučení z rozhodnutí amerického prezidenta z posledního měsíce,“ doporučuje známý politolog Fareed Zakaria v americkém deníku Washington Post. Šéf Bílého domu podle něj prokázal některé zlověstné politické instinkty.

Tento rozpor se přenesl i do Kongresu. Nelze jednoznačně říci, zda jde o konflikt především pravolevý nebo generační. Vždyť i zmíněná Pelosiová, které je sedmdesát osm, patří tradičně na levé křídlo Demokratické strany. Bernie Sandersovi, idolu mladých amerických levičáků, je jen o rok méně.

Jisté je, že kritika trhu, velkých korporací nebo nespravedlivého přerozdělení není pro mladé demokratické levičáky dostatečně nosným tématem, jakým pro část demokratů starého střihu byla ochrana zájmů dělníků.

Levicovější proudy uvnitř Demokratické strany ve věci ekonomických a sociálních pravidel žádají zásadní změnu politiky. Současně ale přinášejí svá vlastní témata, jmenovitě otázku identity, zejména genderové a sexuální, ale i rasové.

Srážka s lidem

Sociologické modely však ukazují, že velké části demokratického voličstva jsou mnohé z těchto otázek i nadále ukradené a mládí Demokratické strany možná svou vlastní organizaci vede do bažin. Nyní jsou to naopak republikáni, kdo dokázal přesvědčit řadu obyčejných Američanů, včetně voličů černé a hnědé pleti, že právě oni jsou lidovou stranou, zatímco demokraté jsou od života odtržení vejtahové.

Američtí demokraté si nedokáží poradit s Trumpem. Jeho znovuzvolení nestojí nic v cestě

Americký prezident Donald Trump

Ronald Reagan si v osmdesátých letech vysloužil přezdívku „teflonový prezident“. Řada skandálů a zmatků, provázející jeho prezidentství, totiž snadno sklouzávala po jeho popularitě. Je Donald Trump odlitý ze stejného materiálu?

Jedna ze zajímavých kauz uvnitř demokratické strany vyvřela na povrch v posledních dnech, kdy republikán Marco Rubio přišel s návrhem na zákon trestající volání po bojkotu Izraele – toto hnutí, které chce Izrael izolovat a podrobit sankcím, je podle Rubia skrytě antisemitské.

Demokratická strana až na výjimky nikdy nevystupovala protiizraelsky, nyní má dvě muslimské poslankyně a řada nových Kongresmanů, včetně židovských, považuje kritiku Izraele za součást svého širšího světového názoru. Řada tradičních Demokratů, včetně mnoha věřících křesťanů, s ním nesouhlasí. I zde jsou to paradoxně republikáni, kdo na sporech uvnitř Demokratické strany vydělá získáním nových, proizraelských voličů.

Hledání tmele

Historici americké politiky varují, že podobná velká roztržka uvnitř Demokratické strany z 60. let vedla k odchodu masy bílých jižanů a přechodu voličů k republikánům. Ze strany, která vyhrála skoro všechny prezidentské volby desítky let před tím, se stala strana, která měla po desítky let jen jednoho, a ještě neúspěšného prezidenta.

Jan Fingerland

Další, menší roztržka se konala mezi městským establishmentem strany a venkovskými voliči v posledním desetiletí. Demokraté jsou zvyklí na to, že vznikli jako mozaika různých zájmových skupin, které se spolu naučili žít – od sociálně konzervativních zbožných černochů až po vzdělanou, převážně bělošskou střední třídu. Musejí najít nějakou novou ideu, která je udrží pohromadě.

Další fragmentaci už dovolit nemohou, pokud chtějí porazit republikány a především, pokud nechtějí Donalda Trumpa v dalším volebním období.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.