Jan Fingerland: Déjà vu v Bostonu

Účet je tragický – tři mrtví, z toho jedno dítě. Desítky lidí přišly o končetiny, další lidé jsou v kritickém stavu. Nezabíjely žádné sofistikované bomby, ale dvě primitivní nálože vybavené úlomky železa, které měly zvýšit ničivý účinek. Výbušniny navíc explodovaly až dvě hodiny poté, co cílem proběhl vítěz. Scény z centra Bostonu lidem na místě připomněly jiné tragédie, jako bylo právě jedenácté září, i když tentokrát šlo naštěstí o mnohem menší útok.

Prezident Obama veřejně vystoupil brzy poté a ve svém projevu slíbil dopadení pachatelů, ale také nabídl příkladnou zdrženlivost. A jak si mnozí povšimli, nehovořil o „teroristickém“ činu ale o „událostech v Bostonu“. Americký prezident pravděpodobně vychází z toho, že slovo „terorismus“ se v americkém prostředí váže k zahraničním útočníkům, a Obama nechtěl jakýmkoli způsobem předjímat výsledek vyšetřování. Také FBI momentálně vede vyšetřování jako kriminální čin, ale neskrývá se s tím, že nakonec věc překvalifikuje jako teroristický útok.

Kdo tedy útočil? Žádné varování výbuchům nepředcházelo a nikdo se ani po činu k zodpovědnosti nepřihlásil. Pouze je známo, že pákistánský Tálibán svůj podíl otevřeně odmítl. Jedna z verzí je, že výbušniny na místo přivezl a zdálky odpálil protivládní pravicový extremista, tak jak se to stalo třeba v Oklahomě v roce 1995, kde veterán z první války v Zálivu Timothy McVeigh zaútočil na budovu federálního úřadu, nebo o rok později, kdy jiný radikál zabil dva lidi na olympiádě v Atlantě. Včerejšek připadl na den, kdy se slaví den Vlastenců, připomínající události z dob Americké revoluce. A zejména v den, kdy Američané musejí podat daňové přiznání, tedy symbol státní - federální - moci.

Druhá verze vychází z toho, že jde o akci islamistů. Provedení atentátu odpovídá návodům na internetové stránce Inspire, tedy serveru, který pro potřeby zahraničních džihádistů provozuje „Al Kajda na Arabském poloostrově“. Islámští extremisté se v Americe od 11. září 2011 už několikrát pokusili o teroristický útok, jako byl případ vozu s výbušninami zaparkovaného na newyorském Times Square v roce 2010, ale ty nebyly úspěšné. Duch 11. září se však nad Amerikou vznáší dál, jak ukazují znepokojené reakce politiků i obyčejných lidí na pondělní události – před rokem 2001 se totiž v Americe žádné útoky zahraničního původu neodehrávaly.

Zajímavým detailem je masivní zapojení diváků do pátrání po pachatelích – policie využívá tisíce snímků, které získala od amatérských i profesionálních fotografů v okolí místa výbuchu. Zatím se zdá, že se pátrání zaměřilo na konkrétního muže s cizím přízvukem, jakkoli může jít o falešnou stopu.

Zatímco Američané si kladou otázku, kdo a proč útočil, jinde řeší problém, jak mají zareagovat. Už tuto neděli se běží maratón v Hamburku a další v Londýně. Už zítra také britská metropole zažije pohřeb Margaret Thatcherové. V Moskvě se v létě koná atletické mistrovství světa a v zimě zas v Soči proběhne zimní olympiáda. Zatím organizátoři všech těchto akcí mluví jen o posílení bezpečnosti.

Vedle špatných zpráv jsou tu i dobré. Bostoňané reagovali na útok velkou vlnou solidarity, zvali zraněné nebo prostě jen otřesené závodníky k sobě domů a nabídli jim možnost se umýt, najíst nebo i přenocovat. Na místo tragédie se sbíhali dobrovolní ošetřovatelé a také duchovní, kteří nabízeli útěchu každému, kdo o to stál. Slovo „teror“ původně označovalo silný strach, stav ochromení a hrůzy. Překonání teroru spočívá nejen v dostižení pachatelů, které slíbil prezident Obama, ale také v tom, že se lidé strachu nepodvolí. Tak jako v Bostonu.