Jan Fingerland: Bílá tečka na černém poli – v Sýrii

12. únor 2014

Ze Sýrie chodí téměř výlučně špatné zprávy. V posledním týdnu se alespoň jedna dá považovat za světlé místo uprostřed tmy, ale i ono má ve svém středu černou tečku.

Tímto světlým místem je skutečnost, že se v posledních dnech daří dodávat do města Homsu humanitární pomoc a že se podařilo dostat z obležených čtvrtí více než tisíc lidí. Pro ilustraci: Homs je třetí největší město Sýrie, velké téměř jako Praha. Boje se v jeho okolí odehrávají po téměř celou válku, jež trvá od roku 2011, protože zdejší sunnitské čtvrti jsou považovány za jedno z ohnisek revoluce. Jsou zde však také alávitské části, které jsou loajální vůči vládě, což celou situaci komplikuje.

V minulosti Homs téměř celý dobyla opozice, ale později zas velké části získala zpět vládní armáda. Povstalci se ukrývají zejména ve Starém městě, což vedlo nejen k masivnímu bombardování, ale také obklíčení města a pokusu o vyhladovění Homsu. O tom, co to konkrétně znamená, si lidé mohli udělat obrázek v pátek, kdy se podařilo dojednat příměří a odvést odtud do bezpečí několik set žen a dětí – většinou vyhublých a vyhladovělých.

Během příměří, které bylo od té doby dvakrát prodlouženo a také opakovaně částečně porušeno, se také do města dostala humanitární pomoc. Lidé se totiž v poslední době živili i trávou, listím a dalšími náhražkami běžného jídla. Povolení k odchodu dostaly nejdříve ženy a děti, případně starci, teprve v neděli bylo toto opatření rozšířeno na muže, kteří jsou v bojeschopném věku.

Více než tři stovky mužů však vládní vojáci odvedli k výslechům mimo dohled pracovníků OSN. Panují obavy, aby se nezopakovala situace z města Muadamíja nedaleko Damašku. Tam v říjnu podobně odvedli muže, kteří jsou od té doby vězněni. Vláda přinejmenším část z mužů v Homsu považuje za povstalce, kteří se po vyhlášení příměří pokusili proniknout z obklíčení.

To vše se děje v době, kdy v Ženevě probíhá druhé kolo jednání mezi vládou a opozicí. Určitou naději vzbudilo gesto, při němž obě strany v úterý před jednáním držely minutu ticha za více než sto třicet tisíc obětí občanské války. Od té doby se však nedaří v žádném ohledu pokročit, přičemž je zřejmé, že zájmy obou stran jsou příliš rozdílné a motivace k ukončení bojů ještě příliš malá. Syrská vláda odmítá jednat o odchodu Bašára Asada a tvrdí, že je třeba hovořit o terorismu, zatímco povstalci považují předání moci dočasné vládě za klíčový cíl.

Dohodnout se však nedokáží ani velmoci, které působí jakožto patroni bojujících stran. Amerika a Rusko se mají sejít v Ženevě až v pátek, ale jednají paralelně po celou dobu. Moskva odmítla vůbec jednat o návrhu rezoluce OSN, kterou zpracovala Austrálie, Jordánsko a Lucembursko. Podle tohoto návrhu by se do bojujících oblastí dostávala humanitární pomoc snáz díky sankcím, které by hrozily těm, kdo budou v pohybu potravin a léků bránit. Rusko a Čína však tuto rezoluci označují za trik, který má připravit půdu pro zahraniční intervenci proti syrské vládě a budou proto podobný dokument vetovat.

Zdálo by se, že z jednání v Ženevě vzešla alespoň jedna dobrá věc, a to příměří v Homsu, které umožnilo dodávky potravin do centra a odchod civilistů z centra města. Ve skutečnosti však za tímto malým průlomem stojí místní koordinátor pomoci OSN a představitelé města. Diplomaté a politici se však mohou inspirovat. Podobná situace jako v Homsu panuje na severu v Aleppu, kde se armáda také snaží dostat pod kontrolu čtvrti ovládané opozicí – zdejší taktika proslula používáním „barelových bomb“. I v Aleppu jsou lidé, kteří nemají co jíst.

Spustit audio