Jan Fingerland: Amerika věří starým bílým mužům

Poté co z demokratických primárek odpadli politici jako osmatřicetiletý Buttigieg, ženy jako Elizabeth Warrenová nebo politici s jinými než bělošskými předky jako třeba Tulsi Gabbardová, je zřejmé, že o Bílý dům budou bojovat Bernie Sanders s Joe Bidenem.

Čtěte také

Jiří Pehe: Biden bude kandidátem demokratů na prezidenta

Jeden z nich vyhraje a střetne se s Donaldem Trumpem. Mužem stejně bílým a narozeným ve stejné části Ameriky. Mohli bychom dodat, že Trump je miliardář a spíše by bylo možné ho přirovnat k dalšímu bílému téměř osmdesátníkovi Michaelu Bloombergovi, narozenému ve stejnou dobu, jen o pár ulic dál.

Jenže i Biden se Sandersem jsou milionáři, nejen vzhledem k celoživotně pobíraným platům, ale i díky příjmům za knihy. Ona i neúspěšná kandidatura je vlastně slušná reklama a tak trochu náplast na neúspěch.

Situace trochu připomíná už minulé primárky, a to i ty republikánské. Proti Trumpovi tehdy stálo několik velmi zajímavých kandidátů včetně dvou Hispánců a jednoho Afroameričana. Ve volbách proti němu stanula Hillary Clintonová, ale na vrchol se nakonec vyšplhal příslušník ekonomicky, geograficky a rasově privilegované skupiny. Je to logické, a přece pořád překvapivé.

Švédská otázka

Čtěte také

Jiří Pondělíček: Bernie Sanders se podobá Donaldu Trumpovi, i když nabízí diametrálně odlišná řešení

Jistě nemá smysl podobnost mezi Bidenem a Sandersem přehánět. Oba reprezentují velmi odlišnou podobu demokratické strany. Biden je kandidát hlavního proudu, v Bílém domě už navíc byl jako viceprezident. Sanders sám sebe označuje za demokratického socialistu, jakkoli jde o označení matoucí. V každém případě je pro velké státní zásahy do některých částí ekonomiky, výrazné změny v daňové oblasti a příležitostné znárodňování.

Jeho odpůrci ho rádi označují za komunistu, to je ale zavádějící. On sám se rád odvolává na švédský nebo skandinávský model, to je přitom neméně matoucí. Sanders totiž pravděpodobně neví, že severské ekonomiky jsou velmi tržní a málo regulované. A vedle toho je tam mnohem větší koncentrace milionářů než v samotných Spojených státech.

Joe Biden nastoupil v minulé várce primárek k vítěznému tažení za demokratickou nominací a Sanderse výrazně předhonil. Přičítá se to podpoře afroamerických voličů, kteří v něm vidí Obamova viceprezidenta, nebo silné podpoře od ostatních demokratických kandidátů, kteří už stačili odstoupit, a to včetně původně nadějného Buttigiege. Jenže je tu ještě jeden faktor.

Důvod k trpkosti

Podstatná část demokratů se začala obávat, že Sanders je vlastně zrcadlový otisk Donalda Trumpa. Možná méně obhroublý, s důstojnější životní dráhou, ale přece jen nerealistický a zaslepený.

V posledních týdnech například v listu New York Times vyšlo hned několik článků, které před Sandersem demokratické voliče varovaly. Například David Brooks ho srovnával s jinou kandidátkou levicového křídla strany, senátorkou Elizabeth Warrenovou, a tvrdil, že zatímco ona dokázala o svých návrzích vyjednávat a získávat podporu, Sanders jedná jako doktrinář – chce mít pravdu a basta. Také proto toho za desítky let v Kongresu moc nedokázal. Změnilo by se to, kdyby se Sanders dostal do Bílého domu? A není tedy přece jen v nějakém ohledu „komunista“?

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Nyní se zdá, že Sanders opět, a nyní asi navždy, přijde o svou šanci utkat se o prezidentskou funkci. Možná nakonec i podpoří Bidena v boji s Trumpem. Ale jeho příznivci, kteří věří v revoluci a třídní boj, to asi budou pociťovat jako nečestné vítězství establishmentu, stranického i společenského, nad příliš zásadovým mužem. Do americké společnosti přibude další odstín trpkosti. Ale jak už jsme konstatovali, prezidentem bude určitě postarší blahobytný běloch narozený někde v New Yorku nebo okolí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu