Jan Fingerland: Americko-íránská válka, zatím jenom slovní
Donald Trump neprojevoval během kampaně velký zájem o zahraniční politiku, nepočítáme-li výpady proti Mexiku a Číně, a také pochybnosti nad dohodou o íránském jaderném programu. Ani ne měsíc po inauguraci se americko-íránské vztahy vyhrotily. Proč se tak děje a kam to může vést?
Ironií celé situace je, že Spojené státy a Írán nemají tolik odlišných, nebo dokonce rozporných zájmů. A to tím spíše, že Trump dal najevo, že podobně jako Obama nehodlá příliš vstupovat do řešení otázek, jako je boj o budoucnost Sýrie, což by za jiných okolností mohl být předmět sporu.
Trump však dělal výjimku, když šlo o íránský jaderný program. Během kampaně to vypadalo, že si toto téma vybral jako hůl, pomocí které bude kritizovat Obamu a případně i Clintonovou jakožto ty, kdo nalomili americkou autoritu ve světě. Teď se zdá, že má íránské téma pro Trumpa hlubší význam, než se zdálo.
Válka slov
Írán se dostal na Trumpovo radarové políčko v poslední době hned dvakrát. Poprvé to bylo, když zařadil Írán na seznam zemí, jejichž občané a rodáci měli dočasně znemožněný přístup na americkou půdu. A podruhé krátce nato, když Íránci na vzdálenost tisíce kilometrů odpálili střelu, která by byla schopná nést jadernou hlavici – pokud by Írán nějaké měl. Rezoluce Rady bezpečnosti 2231, která potvrdila dohodu o omezení íránského jaderného programu, takové testy zakazuje.
Na americký zákaz reagoval Írán vzdorem. Tamní úřady například znemožnily vstup skupině amerických zápasníků. V případě íránského raketového testu, prvního od Trumpova nástupu, se možná jednalo o zkoušku americké reakce, nebo snad o gesto íránské nezávislosti. Teherán se cítí být hráčem stejné úrovně, jako je Washington. A pro íránské sebepojetí je důležité si takovou pozici potvrzovat.
V případě Trumpa ale Teherán ve Washingtonu narazil na podobnou mentalitu. Ministr obrany James Mattis označil Írán za největšího světového sponzora terorismu a zmínil, že Amerika sleduje íránské počínání v zemích od Libanonu, přes Sýrii až po Bahrajn a Jemen.
Poradce pro národní bezpečnost Michael Flynn mluvil o íránském bezuzdném jednání, které prý Američané nemohou tolerovat. John Smith, pověřený kontrolou dodržování sankcí, označil íránský raketový program za ohrožení celého regionu a bezpečnosti amerických partnerů. Spojené státy reagovaly zavedením nových sankcí, které postihují 13 osob a 12 firem. To vzbudilo nevůli u dalších států, jejichž zájmů se to dotklo, včetně Číny.
Svět však nejvíce zajímala reakce samotného Trumpa. Ten íránský postup pochopil jako test své pověsti a v jednom ze svých pověstných tweetů Teherán varoval, že si „hraje s ohněm“ a že Íránci si dostatečně nevážili, jak laskavý na ně byl Obama. Krátce nato dodal, že v jednání s Íránem prý „není vyloučeno žádné řešení“ – což lze chápat jako pohrůžku vojenskou akcí.
Test Íránem
Írán v souladu se svou zvyklostí reagoval vzdorně, Trumpovy kroky označil za postup nezkušeného člověka, který nedostatečně chápe, jak věci ve světě fungují. Íránské raketové zkoušky jsou prý v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti, ujednání o omezení íránského jaderného programu tedy porušuje Amerika. A Teherán se cítí být i nadále dost silný na to, aby začal testovat novou generaci odstředivek na obohacování uranu, opět na ukázku, že si od nikoho do své politiky mluvit nenechá, ať to stojí cokoli.
Je zřejmé, že Donald Trump a jeho zahraniční politika nyní procházejí jakýmsi testem, je to „zkouška Íránem“. Trump dříve označoval dohodu šesti zemí s Íránem za zcela špatnou, teď mluví spíše o tom, že mají být vládcové Íránu rádi, že tuto dohodu mají. To naznačuje, že dohodu zrušit nechce – lidé z jeho okolí ho zřejmě varovali, že by Amerika zůstala osamocena, pokud by se – přinejmenším v této fázi – rozhodl ji jednostranně vypovědět.
Trump se však nepochybně rozhodl Írán a jeho politiku posouvání hranic přijatelného konfrontovat a ukázat, že s ním si nikdo zahrávat nebude. Zatím není jasné, zda má skutečně promyšleno, co dělá a čeho chce přesně dosáhnout. Anebo zda se nebude blamovat, když se ukáže, že ničeho nedosáhl. Tím by americkou autoritu oslabil ještě více než nedůsledný Obama.
Trump je však evidentně rozhodnut hrát úlohu rváče, který necouvne. Tato politika by teoreticky mohla fungovat, pokud by byl dostatečně přesvědčivý. Zatím jen slovní a symbolickou válku mezi Washingtonem a Teheránem budou se zájmem sledovat v celém světě, včetně takového Pchjongjangu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
