Jan Bednář: Končí Schengenská dohoda?

Jednostranné rozhodnutí německé vlády zavést kontroly na hranicích s Rakouskem, které vstoupilo v platnost již v neděli večer, představuje zásadní změnu v postoji Berlína vůči běžencům a vůči svým sousedům, a jako dominový efekt budou teď pravděpodobně zavedena přísnější opatření na všech ostatních hranicích zemí ve střední Evropě, kudy běženci přicházejí, anebo by mohli brzy přicházet.

Tato opatření se ukazují jako nezbytná v okamžiku, kdy stále sílící proud přistěhovalců přestávají tyto země zvládat.

Primátor Mnichova Dieter Reiter v neděli přiznal, že se bavorská metropole nyní rychle přiblížila k situaci, kdy bude muset říci: „Už nemáme pro další příchozí místo.“

Zavedení kontrol v osobní dopravě po železnici a na silnicích a dálnicích na hranicích mezi středoevropskými členskými zeměmi Evropské unie představuje nepochybně zásadní ústupek od odsud platných Schengenských dohod, ačkoli předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker tvrdí, že něco takového je v souladu s krizovými pravidly Schengenu.

Čtěte také

Zdá se však, že přesněji vystihuje situaci český premiér Bohuslav Sobotka, když říká, že současný krizový vývoj je důsledkem minulé neochoty či neschopnosti zemí Evropské unie ochránit vnější hranice Schengenu, a už tam důsledně rozlišovat ekonomicky motivované migranty od těch, kdo prchají z nebezpečných válečných zón a jsou opravdu ohroženi na životě.

Zatímco takto definovaní uprchlíci by měli mít podle všech dosavadních představ nárok na pomoc a na politický azyl v zemích Evropské unie, ekonomicky motivovaní migranti takový nárok automaticky nemají, i když s oběma skupinami se pochopitelně musí vždy zacházet v maximální míře důstojně.

Izraelská vláda, ale i část opozice, nechtějí Syřany přijímat nejen z bezpečnostních důvodů, ale i z obav o narušení demografické struktury země|foto: ČTK/AP, Petros Giannakouris,ČTK

Je dost možné, že současná uprchlická krize v Evropě ve svých důsledcích zruší Schengenskou dohodu, anebo aspoň povede k jejímu „dočasnému“ opuštění v praxi. Že se však taková „dočasnost“ může snadno změnit na dlouhodobý a trvalý stav, nemusí právě nám nikdo vykládat.

Máme s tím dostatek historických zkušeností. Také pobyt sovětských vojsk v Československu po vojenské intervenci zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 měl být „dočasný“ a trval pak dobrých 22 let.

Stejně tak budou asi trvat kontroly na hranicích, alespoň do doby, než Evropa najde jiné řešení. To znamená, než se tento nezvládnutelný příliv uprchlíků zastaví.

Ale je otázka, zda něco takového je vůbec v moci všech členských zemí Evropské unie dohromady.