Jakuba Katalpa: Odpustit neznamená zapomenout

Postupně přibývaly další fotografie a další detaily, které odhalovaly válečné hrůzy na Ukrajině. Jako kontrapunkt k nim se ovšem ztrácela slova: „Inter arma silent Musae,“ připomíná. „Není možné, alespoň ze začátku, jakkoliv uchopit do slov hrůznost toho, co se děje. Nastalo mlčení a bolest, slova nepřicházela.“

Zpočátku prý Jakuba Katalpa oplakala každé trpící ukrajinské dítě nebo zvíře. Zprávy o brutálních činech a úmrtí civilistů však přicházejí stále dál a ona na sobě pozoruje změnu:

„Bolest znovu zazní, ale srdce už je mnohem tišší. Říkala jsem si: je to tím, že už otupělo, nebo že fungují sebezáchovné mechanismy těla, aby emoce nepropukly naplno a abych mohla dál bojovat?“

Podle ní by se takto každý den měl sám sebe zeptat každý člověk, stačí i pouhá vteřina ztišení. To může zabránit naší otupělosti z války. Vystudovanou psycholožku to také přivedlo k otázce, jak moc se může zvětšit lidské srdce, kolik do sebe může pojmout bolesti, ale i empatie a potřeby pomoct.

Střepy – vnímavý spisovatelský pohled na svět otřesený válkou na Ukrajině.

V malé obci, kde Jakuba Katalpa žije, ale jako by prý válka nebyla. „Čekala jsem, že na obecním úřadě vyvěsí ukrajinskou vlajku, ta se neobjevila. V době počátečního šoku se uspořádala potravinová sbírka,“ ohlíží se za počátečními týdny.

Ubytování nebo jinou konkrétnější pomoc uprchlíkům ale obec oficiálně nenabídla, naopak dál pořádala pravidelné jarní akce bez ohledu na dění ve světě. To spisovatelku pobouřilo.

Jakuba Katalpa se ve svých románech opakovaně vrací k událostem druhé světové války a k česko-německému soužití v oblasti Sudet. Ví proto moc dobře, jak těžký proces je poválečné usmiřování dvou národů a odpouštění křivd. „Bojím se, že tahle válka dokazuje, že žádné poučení z historie není,“ upozorňuje.

Čtěte také

Kateřina Tučková: Uvízl ve mně příběh mrtvé ženy z mariupolské porodnice

Usmíření mezi Ruskem a Ukrajinou se prý my, a dost možná ani další generace nemusíme dožít.

Další její obava se dotýká nepoučení se z chování Ruska jako takového. Je možné, že bude za čas jakoby nic opět přizváno na scénu jako důležitý geopolitický hráč se zásobami ropy a plynu. To by podle autorky nebylo správné.

„Princip kolektivní viny není určitě dobrý, je potřeba se k tomu postavit jednotlivě a začít zase vztahy budovat od začátku. Ale myslím, že ostražitost vůči Rusku, která je navíc ze strany Čechů podložená otřesnou historickou zkušeností, tam zůstane vždycky.“

Tuto ostražitost schvaluje. „Odpustit totiž neznamená zapomenout,“ připomíná Jakuba Katalpa.

Poslechněte si novou epizodu podcastu Střepy, tentokrát s Jakubou Katalpou, v pondělí po půl desáté na Plusu. Střepy vysíláme každé pondělí, středu a pátek v čase po 9:30.

Všechny díly najdete postupně na webu Českého rozhlasu Plus a jako podcast v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích.