Kateřina Tučková: Uvízl ve mně příběh mrtvé ženy z mariupolské porodnice
„Těhotná žena, kterou záchranáři vynášejí nad trosky, běží s ní, protože je zraněná a potřebuje rychlou pomoc... Ta fotka ve mně uvízla. Ještě nedávno jsem sama byla v poslední fázi těhotenství a ještě dobře si pamatuju tu bezmoc, jakou žena cítí. Představa, čemu ta žena v Mariupolu musela čelit v posledním měsíci, ve mně vyvolává strašný pocit vzteku. A bezmoci,“ popisuje spisovatelka Kateřina Tučková motiv své povídky pro sérii Střepy, kterou nazvala Epitaf.
„Hlas této ženy byl ve mně vždycky nejsilnější,“ svěřuje se Tučková s tím, jak vybrala téma své povídky. „Proto jsem to napsala jejíma očima, ne tím, co prožíváme my tady v Česku.“
Po osudu ženy z fotografie po ruském bombardování mariupolské porodnice spisovatelka pátrala. „Média se většinou shodovala v tom, že ji přenášeli z jedné nemocnice do druhé. A tam poté, co jí bylo císařským řezem vyjmuto mrtvé dítě, zemřela. Byla zachycena její poslední slova, ale už ne její identita. Dřív než ji mohli pohřbít do hromadného hrobu, si odnesl její tělo a tělo jejího dítěte manžel a otec. Ta žena už není dohledatelná.“
Na rozdíl od ruského prezidenta, který válku rozpoutal a jehož jméno dnes slyšíme každý den, zmizela nevinná oběť této války v dějinách beze jména. Zbyla jen její fotografie.
Poslechněte si novou epizodu podcastu Střepy, v pátek po půl desáté na Plusu. Střepy vysíláme každé pondělí, středu a pátek v čase po 9:30.
Všechny díly najdete postupně na webu Českého rozhlasu Plus a jako podcast v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích.
Střepy – vnímavý spisovatelský pohled na svět otřesený válkou na Ukrajině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
