Jak volit do EP? A vůbec: jak volit?

Nelze navíc vyloučit další "kopii": že totiž účast ve volbách do Evropského parlamentu bude odpovídat notorické voličské účasti - nebo spíš neúčasti - ve volbách senátních.

Té bezradnosti se snad ani nelze divit. Tím neříkám, že je chvályhodná, ale jen to, že jí lze rozumět. Evropské téma, jakkoli složité a rozporuplné, se u nás dosud nepodařilo nastolit v jeho celé šíři. Proto se může snadno stát, že to s racionalitou naší evropské volby dopadne asi tak, jako kdyby se voliči do našeho parlamentu řídili zkušeností, kterou získali při volbách do svého místního zastupitelstva.

Občas slýcháme tvrzení, že "volič vždycky volí rozumně". Pravda to samozřejmě není. Častokrát se přece stalo, že ve formálně demokratických volbách přivolala voličská většina na sebe režim, pod nímž pak dosti strádala, aniž by si uvědomovala svůj vlastní podíl na jeho nastolení. Takto se dostal kdysi dávno k moci Hitler, tak se dostali v roce 1946 do výhodného postavení naši komunisté. I pan Lukašenko byl zvolen většinou hlasů.

Kus pravdy však nelze onomu tvrzení upřít. Výsledek demokratických voleb vždycky nějak odpovídá faktickému stavu společnosti, v níž volby probíhají. Z iracionálního rozpoložení voličstva vzejde sice iracionální, ale přesto odpovídající volební výsledek. - Protože jsme vstoupili do procesu evropské integrace nepřipraveni, je pravděpodobné, že v blížících se evropských volbách obdrží u nás většinu hlasů ti, kdo s tou integrací nejsou zcela srozuměni. Asi i ti, kdo jsou vyloženě proti. Zda to bude rozumné, tím si nejsem jist. Bude to však odpovídat našemu většinovému vztahu k EU.

V jistém smyslu je to vlastně v pořádku. Kdyby si národ náhodou zvolil do čela ty nejlepší, nejschopnější, kdyby ze sebe tzv. vygeneroval geniální elitu, stejně by nemohla úspěšně vládnout, protože by byla nesrozumitelná a veřejnost by se s ní nemohla ztotožnit.

Proto se v demokratické společnosti stává její reprezentací nikoli její výkvět, ale její vzorek. Co teď řeknu, bude znít možná drsně, ale je to tak, že vzdělanostní, občanský a morální profil těch, kdo určují poměry v našem sportu, odpovídá vzdělanostnímu, občanskému a morálnímu profilu těch, kdo plní tribuny sportovních stadionů. Bude to platit i o těch, které slavně vyšleme do Štrasburku? Nechám se překvapit.