Jak u nás funguje institut dříve vyslovených přání?
Neprodlužovat život za každou cenu a umožnit člověku důstojně opustit svět, i to je dnes otázka práva. Jak fungují takzvaná dříve vyslovená přání v praxi?
Česká republika na přelomu tisíciletí přistoupila k evropské úmluvě o biomedicíně. Ta zmiňuje respekt k zachování důstojnosti pacientů v případě, kdy je jasné, že se jejich zdravotní stav nezlepší.
Člověk například může dopředu odmítnout napojení na dýchací přístroj. Přesto, že to v Česku řeší zákony, dosáhnout toho v praxi není snadné.
„Řekla bych, že u seniorů, u pacientů starších a u onkologických v terminálních stádiích jsme s tím nezaznamenali jediný problém. Přijímali to dobře i lékaři,“ popisuje Andrea Radomská, která pracuje jako koordinátorka hospicové péče na severu Moravy. Umírajícím lidem věnuje svůj čas i síly 17 let.
„U dvou pacientů s Amyotrofickou laterální sklerózou byly reakce různé, protože šlo o mladé lidi. Konec je dlouhodobější než u onkologických pacientů. Třeba několik měsíců, kdy pacient není schopen mluvit, polykat, myslí stoprocentně, ale je napojen na dýchač.“
Mladí lékaří v těchto případech upozorňují, že by mohlo jít o nabádání k eutanazii. „V lékařském slibu slíbil, že nikdy nebude napomáhat ke konci. Když nenapojí člověka v tu chvíli na dýchač, tak zemře. Je to tenká hrana, kdy postoje lékařů můžou být různé.“
Takzvaný institut dříve vysloveného přání funguje v Česku už od roku 2001. Pacienti si díky němu můžou nadiktovat, jak je mají doktoři léčit v případě, že už nebudou schopní o sobě rozhodovat. Češi o téhle možnosti zatím moc neví.
Nevyléčitelně nemocní mohou díky dříve vyslovenému přání odmítnout výživu sondou, udržování při životě pomocí přístrojů nebo v určitých případech i oživování. Jenže to má své podmínky.
Pacient musí sepsat požadavek písemně a nechat ho úředně ověřit od notáře. Podle některých expertů ani pak nemá jistotu, že se mu přání splní.
„Zákon o zdravotních službách v paragrafu 36 zdánlivě umožňuje vyslovit předem vyslovené přání, platnost tohoto přání je výjimkami v zákoně natolik podmíněná, že lékaři se ve většině případů budou bát toto přání dodržet a z důvodu vlastní právní jistoty raději péči poskytnou,“ myslí si Ondřej Dostál, který se zaměřuje na zdravotnické právo.
Žádná centrální databáze dříve vyslovených přání v Česku neexistuje. Jde o další mezeru v legislativě. Pokud nemáte přání u sebe, lékař o něm nemusí vůbec vědět.
„Na to má existovat registr, stejně jako u osob, které si nepřejí dát orgán k transplantaci. Nový občanský zákoník v paragrafu 38 naplňuje právo pacienta na předem vyslovené přání, platnost ustanovení blokuje mnohem hůře napsaný zákon o zdravotních službách. Nový občanský zákoník dává pacientovi další možnost nevyslovovat předem vyslovené přání, ale určit osobu, která v případě nesvéprávnosti pacienta rozhodne.“
Stát teď chce, aby lidé o možnosti určit si mantinely své léčby věděli víc. Podpořil proto kampaň, která dříve vyslovené přání představí širší veřejnosti.
Zatím ví o této skutečnosti dvě skupiny lidí, které to zajímá. „Svědkové Jehovovi jsou velice erudovaní, sofistikovaně organizovaní a poučovaní. Formulář mají připravený i s razítkem notáře. Pak s tím dobře umí nakládat specializovaná onkologická pracoviště.,“ říká Lucie Široká, expertka na zdravotnické právo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
