Jak svést pandu velkou

4. prosinec 2009

Pandí samičky svádějí své druhy nejen pachem, ale také pisklavým voláním, které se nese na dlouhé vzdálenosti.

Pandy velké (Ailuropoda melanoleuca) žijí osaměle, ale o příslušnících opačného pohlaví mají přehled. Zanechávají za sebou pachové značky a mají neobvykle širokou škálu hlasových projevů - od bručení, nářku a poštěkávání až po pronikavé pisklavé volání. To sice lidskému uchu nezní právě libozvučně, ale pandí samečky přivádí do varu. Etology ze zoologické zahrady v Atlantě zajímalo, jestli se toto pisklavé volání nějak liší v době, kdy jsou samičky připraveny k páření. Něco podobného bylo zatím pozorováno jen u lidí. Dřívější studie totiž ukázaly, že ženské hlasy jsou pronikavější v době, kdy jejich majitelky mají ovulaci.

Vědci zaznamenávají hlasové projevy samiček pand z Wolong National Nature Reserve v Číně a porovnávali je s hladinou hormonů, podle které mohli určit datum ovulace. Výsledky studie ukázaly, že v době plodné a neplodné fáze cyklu se hlas pandy zřetelně liší - v době ovulace je pisklavé volání delší, hrubší a samice je opakuje mnohem častěji. Že tento druh volání nezůstává bez odezvy, si vědci ověřili na pandách chovaných v zoo, kterým pouštěli nahrávky hlasů samic. Zjistili, že samečci věnují daleko větší pozornost těm hlasům samic, které zrovna měly ovulaci.

Logo

Zdroj: Science NOW, Proceedings of the Royal Society B

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.