Jak se vyrábí tradiční aleppské mýdlo?

11. listopad 2009

Okolí Aleppa, druhého největšího města Sýrie, je přeplněné olivovými sady. Plody olivovníků zde mají několik využití. Jejich nejčastější zpracování souvisí s výrobou tradičních aleppských mýdel.

Již staří Féničané vyvinuli ve 13. století př. n. l. v oblasti severozápadní Sýrie polotekutou podobu mýdla. Jeho pevná forma spatřila světlo světa až v 8. století n. l. a v dalších staletích se z Aleppa rozšířila do Španělska, Itálie a Francie.

Olivy jsou pouze základ

Přidávávání vavřínového oleje

Tradiční aleppské mýdlo však není čistě jen olivové. Na Blízkém východě mu říkají "sabún ghár" čili vavřínové mýdlo. "Vavřínový olej je aromatický. A to je důvod, proč je také drahý. Z tohoto důvodu se jeho obsah v aleppských mýdlech pohybuje v rozpětí od pěti až do padesáti procent", říká majitel jedné z výroben aleppského mýdla pan Ahmad Kassar. Dle vzhledu mýdla se těžko určí, kolik vavřínového oleje vlastně v mýdle je. Nejsnadněji se to pozná podle vůně - čím je aroma sytější, tím více je tam vavřínu. Do mýdel se ale přidávají i jiné přírodní látky. Jedné z nich se říká aleppský prach. O co se vlastně jedná, vysvětlil manažer společnosti pan Imád al-Chálidí: "Jedná se o starou přírodní jílovitou substanci, můžeme také říci léčivou látku, která se svými vlastnostmi podobá jílu z Mrtvého moře. My tady v Aleppu nemáme jíl z Mrtvého moře, je tady ale právě výborná věc, aleppský prach, která je plná výživných látek pro vlasy, kůži a tělo."

Kotel plný mýdla

Stydnutí hmoty

Příprava tradičního aleppského mýdla je velmi stará a stále se používá původní postup. Olivový olej je míchán ve velkých kotlích společně s roztokem alkalické kalcinové sody, která byla získávána z pouštní rostliny "salsola kali". Ta byla později nahrazena průmyslovou kalcinovou sodou. Směs se zahřeje na více než 200 stupňů celsia a míchá se tak dlouho, dokud olej úplně nerozloží pohlcující glycerin a sodík. Tento proces se nazývá saponifikace. Poté se přidá vavřínový olej a znovu se vše důkladně promíchává. "Takto připravená směs stydne v kotlích 24 hodin a poté se lije na čistou a rovnou podlahu k tomu určené místnosti, až vznikne asi rovnoměrná šesticentimetrová vrstva zelené hmoty. Po dalších 24 hodinách stydnutí se vše ručně nakrájí na kostky, do kterých je následně vyražená pečeť se jménem výrobce." Samotné vaření mýdla a jeho zpracování probíhá od listopadu do března, kdy jsou na to nejvhodnější klimatické podmínky. Naopak v létě mýdlo dobře schne a rychleji se z něj vypařuje voda. "Nově vzniklé mýdlo se nechává aspoň sedm měsíců dozrát, od jara do podzimu nebo třeba až do zimy, aby dosáhlo dobré kvality. Poté se distribuuje na trh k prodeji."

Jak rozeznáme stáří mýdla?

Nástroj na krájení mýdel

Aleppská mýdla se liší rovněž barvou. Čerstvý kousek je světle zelený. S přibývajícím stářím se jeho barva mění v béžovou až hnědou. Dále se stáří mýdla pozná dle jeho "letokruhů". Když ho rozkrojíte, prostřední část bude světle zelená. Poměr vnější tmavé barvy a vnitřní světlé nám tak řekne, jak dlouho již mýdlo zraje. Tato změna barev se děje vysycháním mýdla a obecně se považuje za nejlepší mýdlo to starší, protože obsahuje méně vody. "Vavřínový olej dodává mýdlu hlavní vůni, ale pokud je mýdlo starší pěti let, tato vůně vyprchává a již není tak silná."

Vavřín není v EU oblíbený

Zrání mýdel

Syřané si vavřínové mýdlo nejvíce spojují s místními lázněmi zvanými hammámy, ve kterých se používá od středověku. Aleppské mýdlo vydrží vysokou vlhkost i teplotu lázní a neztrácí na tvaru ani na vlastnostech. V Evropské unii je však prodej syrských tradičních mýdel omezen, neboť vavřínový olej může způsobovat alergické reakce. Jak však tvrdí místní prodejci, pokud je mýdlo kvalitní, není čeho se obávat.

autor: Lukáš Goga
Spustit audio