Jak se uhlí změní na elektřinu
Ani si je neuvědomujeme, bereme je jako samozřejmost, skoro si jich nevážíme. Ale kdyby nebyly, těžko by se nám žilo. Všelijaké výdobytky moderní civilizace. A přitom vůbec samozřejmé nejsou a stojí za nimi i docela dost práce. A právě do míst, kde takové „velké maličkosti" vznikají, nás zavede nový seriál ČRo Leonardo. Název už padl - „Velké maličkosti".
Snad tím nejdůležitějším, bez čeho bychom se dnes už opravdu neobešli, je elektřina. Díky ní vysíláme, díky ní se zachraňují životy, díky ní vidíme ve tmě - a pokračovat by se dalo ještě hodně dlouho. Objevuje se v přírodě v podobě blesku, ale ten moc využít nedokážeme. Musíme si tedy elektřinu vyrábět vlastníma rukama. Děje se tak v elektrárnách, a je jich několik druhů - vodní, atomová, větrná, solární - prostě podle toho, co se k výrobě energie používá. My se teď posíváme do jedné elektrárny tepelné. Krásně je vidět ze železničního koridoru mezi Kolínem a Pardubicemi - a někteří už určitě poznali, že řeč je o elektrárně ve Chvaleticích. Provede nás směnový inženýr Bc. Jan Posejpal.
Jak zaznělo ve zvukovém příspěvku, elektrárna sama potřebuje na svůj provoz elektřinu. Kdyby proto došlo k blackoutu, tedy k plošnému výpadku energie, nebude snadné elektrárny jen tak spustit. A chvaletická elektrárna byla vybrána jako jedna z těch, které budou startovat nejdříve. Kdyby tedy blackout nastal, sama se za pomoci dieselagregátů dokáže rozjet vodní elektrárna Orlík. Ta pošle energii jednomu z bloků právě chvaletické elektrárny - a dodávka elektrické energie se tak bude moct obnovovat. Chvaletická elektrárna je samozřejmě napojena na centrálu v Praze - a právě odtud se určuje, kolik energie se má kde vyrábět. Co je ale důležité říct, elektrárna nevyrábí jen elektřinu. O tom, co dalšího se v ní produkuje, si povíme v některém z dalších dílů našeho seriálu.
Delší verzi reportáže z chvaletické elektrárny si můžete poslechnout v pořadu Nula-jednička ze 14. listopadu 2011.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
















