Jak se Češi dívají na své vlastní dějiny? Sebemrskačství ani přeceňování vlastního významu není ten správný přístup
Češi během svých dějin prožili řadu bolestivých událostí, můžeme říci národních katastrof. Ostatně podobně jako řada jiných národů. Mnoho významných intelektuálů, kteří přemýšleli o dějinách, to vedlo k sepsání knih a statí, v nichž se snažili odpovědět na otázku „Co jsou Češi“, abychom použili název, který dal své známé knize filozof Jan Patočka.
Velmi často to ale byli právě tito intelektuálové, kteří vytvářeli hanlivý obraz českého národa – jakoby právě tento národ v dějinách obstál hůře než jiné evropské národy. Významnou měrou k tomu přispěl právě Jan Patočka nebo třeba „Podiven“ – tedy pseudonym autorů knihy o českých dějinách z počátku 90. let, která vyvolala velké diskuse.
Opravdu Češi selhali?
Vyšla pod názvem Češi v dějinách nové doby (Pokus o zrcadlo) a za pseudonymem Podiven se skrývala autorská trojice Petr Pithart, Milan Otáhal a Petr Příhoda. Její poselství by se dalo shrnout takto – Češi nebyli zralí pro samostatnost a když už ji získali, tak při jejím naplňování selhali. Vlastně byli jakýmsi nedovyvinutým národem a následky svých selhání v letech první republiky si s sebou v dějinách nesou dodnes. Ale je to skutečně tak?
Jak je to s obrazem Čechů v dějinách si můžete přečíst v knize Evy Hahnové s názvem Češi o Češích, dnešní spory o dějiny nebo poslechnout v prázdninové repríze pořadu Ex libris, který v roce 2018 připravil Ondřej Houska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
