Jak se certifikují tobogány?

Přísné normy upravují i to, jakou rychlostí návštěvník může z tobogánu vyjet.
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Přísné normy upravují i to, jakou rychlostí návštěvník může z tobogánu vyjet.

Za okny je zima a brzy za nimi začne padat sníh. Ale my vás teď zveme k jízdě na tobogánu! Než se dostane do provozu, musí projít poměrně náročnými měřeními a testy.

V hale v budově 113 zlínského areálu Svit byste v sousedství laboratoří a sofistikovaných přístrojů asi nečekali vířivou vanu… Ta neslouží k odpočinku zaměstnanců, ale naopak je zaměstnává. Zdejší firma totiž ověřuje, zda například právě vířivé vany splňují potřebné legislativní parametry. Redaktorku Martinu Pouchlou zaujala specialita zdejších zaměstnanců – ověřování a testování tobogánů.

Správně postavený tobogán je věda 

„Na tobogány je velká evropská norma, tak půl centimetru tlustá,“ říká Jiří Samsonek, vedoucí laboratoře Institutu pro testování a certifikace. „Testuje se bezpečnost tobogánu: aby děti nepřepadly přes zábradlí, aby rychlost nebyla příliš drastická, aby nebylo moc velké přetížení a podobně. A to testování je docela náročné, není to nic jednoduchého - od měření parametrů, jako jsou různé průměry, výšky zábran a podobně, až po zkoušky praktické.“

Kontrola povrchu kluzného úseku

A jeho kolega Milan Borský doplňuje: „Norma řeší požadavky na nástup na schodiště, na plošinu, na startovní úsek i na dojezdovou část. Musíme řešit zkrátka všechno. Tobogán třeba musí mít určitou výšku zábradlí, kluzný úsek musí mít hladký povrch, na tobogánu nesmějí být žádné hrany. Dojezdová část musí být dostatečně prostorná, aby se uživatel nenarazil do boků či do zadku,“ vyjmenovává přísné požadavky Milan Borský.

Být odborníkem na měření tobogánů se možná na první pohled zdá být prací snů. Jenže Borský upozorňuje: „Opravdu je to otázka exaktních měření a vyhodnocování sklonů a úhlů, až potom přijde na řadu praktická zkouška.“

Jak probíhá měření tobogánů v praxi? 

Pracovníci laboratoře jezdí po tobogánu s akcelerometrem na břiše. „To je zařízení, které měří zrychlení, poté se záznam z tohoto zařízení vyhodnocuje,“ vysvětluje Jiří Samsonek. „Přístroj zaznamenává zrychlení ve třech směrech a jsou dány určité limitní hodnoty.“ 

Limitní hodnota pro krátkodobé zrychlení na tobogánu je 4G.


Milan Borský

Celý tobogán se do testovacího centra firmy samozřejmě nevejde. Její pracovníci tedy musejí jezdit přímo na místo jeho instalace. „Tam procházíme všechny parametry, které je nutné ověřit, testování jednoho tobogánu trvá asi půl dne, použijeme přitom sklonoměr, úhloměr, délkoměr a další přístroje. Pak se dvě až tři hodiny věnujeme praktickému sjíždění tobogánu,“ popisuje Borský.

„Měli bychom projet všechny dovolené polohy minimálně pětkrát a udělat i takové předběžné posouzení rizik, které by mohly znamenat problém. A samotné testování si samozřejmě celkem užíváme...,“ směje se Milan Borský. 

Při navrhování tobogánů pomůže nový software 

Celý tobogán se do testovacího centra firmy samozřejmě nevejde.

Se zajištěním funkčnosti a bezpečnosti velkých skluzavek by výrobcům už brzy mohl pomáhat nový software, který vyvíjejí inženýři z VUT v Brně. „Software by měl umět predikovat, jak rychle lidé na tobogánu pojedou,“ popisuje Jindřich Petruška z Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. „Dopředu spočítá, jestli se lidé nebudou hromadit uvnitř na jedné nebo druhé straně a jestli nebudou vyjíždět příliš velkou rychlostí.“

Tento software je ovšem určený primárně pro návrh designu tobogánů a nenahrazuje finální testování podle potřebné normy a následnou certifikaci, kterou vyžaduje zákon. Pracovníci certifikační laboratoře si tedy plavky ve své pracovní výbavě určitě ponechají... 

Spustit audio
autoři: Martina Pouchlá, Marek Kuchařík|zdroj: Český rozhlas

Související