Jak rostliny utíkají před stínem
Vědci ze Salkova institutu identifikovali molekulu, pomocí které listy rostlin sdělují stonku, že je čas natáhnout se ke světlu.
Rostliny mezi sebou urputně zápasí o zdroj světla. Jejich hlavní zbraní v tomto boji je schopnost růst ke světlu, získat ho dostatečné množství a pokud možno zastínit své konkurenty. Informace o světelných podmínkách rostliny sbírají prostřednictvím fotosenzitivních molekul v listech, které vnímají vlnovou délku červeného světla. Právě to rostliny intenzivně využívají v procesu fotosyntézy. Růst stonku, díky kterému se rostliny natahují ke světlu, řídí rostlinný hormon auxin. Dlouho nebylo známo, jak jsou tyto dva základní systémy propojeny. Záhadnou „spojku“ mezi listy a růstem stonku však nyní identifikovali vědci ze Salkova institutu: jsou jí molekuly proteinu PIF7 (phytochrome interacting factor 7).
Výzkum na rostlinách huseníčku (Arabidopsis thaliana) potvrdil, že fotosenzitivní molekuly fytochromu B (phytochrome B, PHYB) v listech jsou excitovány červeným světlem. Jejich vybuzení však vyvolává i blízké infračervené záření, které se hojně vyskytuje na zastíněných místech. Když se rostlina ocitne ve stínu, začne v jejích listech probíhat kaskáda chemických reakcí: excitace fytochromu B vyvolá chemické změny molekul PIF7 a ty zase zaktivují geny, které řídí produkci auxinu. Auxin z listů pak putuje do stonku, kde vydává pokyn k růstu.
Zdroj: Salk Institute
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.