Jak reformovat policii?

Napsali jsme: Nejde ale jen o půjčené peníze a dovolené, ale samozřejmě o něco podstatnějšího, o čem se občas i píše, že skoro každý podnikatel, který se pohybuje na hraně zákona, má svého muže na policii a ten se pak stará o to, aby veškerá podezření či podaná upozornění skončila v koši. Tak tomu mohlo být i v případě Mach versus Platil. Mach ale šel do vězení, Platil mu údajný dluh nevrátil, a proto podnikatel vše zveřejnil.

Před pár dny uprchl policii z vily plné policistů Radovan Krejčíř a sám policejní prezident Kolář připouští, že měl tento podnikatel na policii své lidi a z jiných zdrojů se doslýcháme, že je i pravidelně platil, jak prý naznačují papíry nalezemé v jeho tajné místnosti ve vile v Černošicích.

Jaroslav Spurný z Respektu zase soustavně poukazuje na záhadnou sebevraždu velitele pražských detektivů Zdeňka Janíčka, který se oběsil a ještě ubodal poté, co pro podezření ze spolupráce s podsvětím skončili za mřížemi jeho nejbližší kolegové. Policie dodnes nic nevyšetřila.

Josef Klíma, reportér Novy, podobných nepotrestaných zná mnohem víc: Říhu a Bubeníčka, kteří vykradli kampeličky, či Sikorského, který policii, ač odsouzen, utíká již přes rok. Všechny zmíněné kauzy šuškandu běžně rozšířenou mezi občany o spolupráci policie s podsvětím spíše potvrzují.

Uvědomil si to zřejmě i ministr vnitra Bublan a ohlásil, že z prezidia má odejít několik set důstojníků, kteří mají posílit výkonné složky a poprvé se začalo i hovořit o systémových změnách.

Odchod možných zkorumpovaných policistů blíže ke korumpujícím, pokud jim inspekce ministerstva vnitra nic nedokáže, je těžké komentovat, ale lze upozornit na jinou skutečnost, která bývá v některých zemích běžná a sice, že takováto inspekce by neměla být podřízena ministru vnitra a neměla by být i složena z bývalých policistů.

Další závažná systémová změna by se zcela jistě měla týkat režimu styku policejních úředníků s podsvětím. U nás totiž přežívá starý primitivní zvyk, že každý detektiv má v podsvětí své donašeče, s kterými se stýká, a za udání se zločinci ledascos toleruje. Toto je jedno z nejslabších míst české policie, neboť každý takový úředník je pak sám lehce vydíratelný tím, že na něj podsvětí ví, co komu odpustilil. Aby k podobnému vydírání ze strany podsvětí nemohlo docházet, bývá zvykem, že každý styk policejního úředníka se zločincem je pečlivě monitorován, tedy nahráván či filmován a záznamy z podobných setkání jsou mnoho let archivovány. Bez přímé kontroly se se zločinci stýkají jen policisté, kteří jsou nasazeni do podsvětí pod falešnou identitou.

Těžiště práce moderní policie je v takzvaném rastrovém pátrání, tedy sbírání a rešeršování velkého množství dat, které se průběžně vyhodnodují. Signály z podsvětí slouží jen jako podpůrné informace a nikoliv jako hlavní zdroj vyšetřovací práce. Tato změna však vyžaduje velké investice jak do počítačové techniky, tak do vzdělání policejních důstojníků. Pokud k oběma zásadním krokům nebudeme mít odvahu, v naší policii se toho nemůže moc změnit.