Jak přišla zebra kvaga o své pruhy?

V přírodě padla poslední zebra kvaga ranou z kulovnice v roce 1878. Definitivně tento druh vyhynul, když 12. srpna 1883 uhynul poslední exemplář kvagy chovaný v zoo v Amsterodamu. Z kdysi hojného lichokopytníka jižní Afriky se dochovalo devatenáct muzejních preparátů a tři snímky přetiskované z jedné knihy do druhé. Ty jsou výmluvným svědectvím unikátního zbarvení kvagy. Pruhování, tak typické pro všechny zebry, měla jen na hlavě, krku a přední části hřbetu. Zbytek těla byl jednobarevně hnědý, nohy světlé. Zoologové řadí kvagu do samostatného druhu Equus quagga, i když dříve ji považovali spolu se zebrou Böhmovou, zambezskou, Crawshaiovou, Chapmanovou, damarskou a Burchellovou za poddruh zebry stepní (Equus burchelli).

Do objasnění vzniku zebry kvagy a do jejích příbuzenských vazeb s jinými druhy zeber vnesly světlo analýzy DNA. Tým vědců z Yale University, Smithsonian Institute a Max Planck Institut izolovali dědičnou informaci z 12 kůží kvagy dochovaných v muzejních sbírkách a také z jediné kostry uložené v americkém Peabody Museum of Natural History. Genetici tak mohli odhadnout variabilitu dědičné informace v původní populaci zebry kvagy a také se podívat na její evoluční postavení mezi ostatními lichokopytníky.

Pro genetické analýzy byla použita tzv. mitochondriální dědičná informace. Ta je u savců tvořena 16 569 písmeny genetického kódu a obsahuje 37 genů. Nachází se v buněčných organelách - mitochondriích, jež mají za úkol zásobovat buňku energií. V jedné buňce se mohou nacházet tisíce mitochondrií, každá až s pěti "výtisky" mitochondriální DNA. Šance, že se v kůži či kostech dávno vymřelé zebry dochová alespoň část mitochondriální DNA, je díky tomu mnohonásobně vyšší než vyhlídka na "přežití" DNA z buněčného jádra. Jaderná DNA je mnohem větší. Obsahuje zhruba 3 miliardy písmen a 22 500 genů. Nachází se však v každé buňce jen ve dvou "výtiscích".

Z porovnání DNA kvagy s odpovídajícími úseky DNA dalších zeber, koní a divokých oslů zveřejněném ve vědeckém časopisu Biology Letters vyplývá, že kvaga vznikla poměrně nedávno a jako samostatný druh se etablovala překvapivě rychle. Od ostatních zeber se oddělila nejdříve před 290 tisíci roky. Možná k tomu ale došlo teprve před 120 tisíciletími. V té době určovaly chod zemského klimatu ledové doby. Docházelo k dramatickým změnám v životním prostředí a zebry jich nezůstaly ušetřeny. Při jednom takovém zvratu zůstala část populace předků dnešní zebry stepní v izolaci ve velmi suché oblasti. Přestala se křížit s ostatními zebrami a nesmlouvavý přírodní výběr dovolil v každé generaci přežít jen těm zvířatům, která dokázala vzdorovat extrémně suchému klimatu. Tak vznikla kvaga postrádající z valné části typické zebří pruhování. Nárokům svého prostředí se přizpůsobila dokonale. Při příchodu Evropanů do jižní Afriky tu žila populace kvag čítající miliony kusů. Bezohlednému masovému vybíjení se však přizpůsobit nemohla.