Jak po únoru 1948 skončil skauting?
V únoru 1948, a období bezprostředně po něm, došlo v naší zemi nejenom ke změnám bezprostředně politickým. Prakticky tak bylo zlikvidováno i to, čemu dnes říkáme občanská společnost.
Řada organizací, aktivit a iniciativ, které v nějaké podobě přečkaly protektorát či byly obnoveny, případně založeny až po konci války, byla mocenskými zásahy zlikvidována. Tu rychle, tu pomaleji. Často za spolupráce členů příslušné organizace.
Někteří propadli „vábení zářných zítřků“ (ať už z naivistických, ideologických či kariérních důvodů), zatímco další tzv. zachraňovali, co se dá. S představou či zdůvodněním, že jinak na jejich místa přijdou „nějací horší“. Zpravidla nezachránili nic a poté, co jich režim zneužil, byli stejně odstraněni jako nepohodlní.
Ze skautů ČSM
Podobně byla likvidována i skautská organizace. Nejprve vznikl akční výbor Junáka, pak je činnost organizace – v průběhu dvou let – postupně utlumována, až nakonec došlo k zákazu. Ve formě rozpuštění ve všeobjímající náruči ČSM (Československý svaz mládeže).
Co se s československou skautskou organizací dělo bezprostředně po únoru? Jak probíhal její postupný zánik a jak na tento proces reagovali samotní skauti? Jaký postoj zaujali k novému režimu? Na všechny tyto otázky se budeme snažit odpovědět.
Na podobné otázky, ale i facce slavnému komunistickému ministru Čepičkovi, tiché rezistenci i konkrétních odbojových akcích a činnostech, v pořadu odpovídá příslušník třetího odboje a politický vězeň Eduard Marek (*1917) nebo správce skautského archivu Roman Šantora.
Zazní ukázky z propagandistické protiskautské literatury, dobových vzpomínek a lágrového samizdatu. Uslyšíte i rozhlasové nahrávky jednoho ze skautských politických procesů 50. let.
Celý pořad Pavla Hlavatého najdete v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.