Jak po únoru 1948 skončil skauting?

Řada organizací, aktivit a iniciativ, které v nějaké podobě přečkaly protektorát či byly obnoveny, případně založeny až po konci války, byla mocenskými zásahy zlikvidována. Tu rychle, tu pomaleji. Často za spolupráce členů příslušné organizace.

Ivan Lefkovits skautem v Prešově (1948)|foto:Post Bellum

Někteří propadli „vábení zářných zítřků“ (ať už z naivistických, ideologických či kariérních důvodů), zatímco další tzv. zachraňovali, co se dá. S představou či zdůvodněním, že jinak na jejich místa přijdou „nějací horší“. Zpravidla nezachránili nic a poté, co jich režim zneužil, byli stejně odstraněni jako nepohodlní.

Ze skautů ČSM

Podobně byla likvidována i skautská organizace. Nejprve vznikl akční výbor Junáka, pak je činnost organizace – v průběhu dvou let – postupně utlumována, až nakonec došlo k zákazu. Ve formě rozpuštění ve všeobjímající náruči ČSM (Československý svaz mládeže). 

Co se s československou skautskou organizací dělo bezprostředně po únoru? Jak probíhal její postupný zánik a jak na tento proces reagovali samotní skauti? Jaký postoj zaujali k novému režimu? Na všechny tyto otázky se budeme snažit odpovědět.

Na podobné otázky, ale i facce slavnému komunistickému ministru Čepičkovi, tiché rezistenci i konkrétních odbojových akcích a činnostech, v pořadu odpovídá příslušník třetího odboje a politický vězeň Eduard Marek (*1917) nebo správce skautského archivu Roman Šantora.

Zazní ukázky z propagandistické protiskautské literatury, dobových vzpomínek a lágrového samizdatu. Uslyšíte i rozhlasové nahrávky jednoho ze skautských politických procesů 50. let. 

Skaut Zdeněk "Káďa" Zelený|foto:Post Bellum

Celý pořad Pavla Hlavatého najdete v audiozáznamu.