Jak ochránit úplně každého

Je jasné, že toto téma se stalo zajímavým poté, co se v nedlouhém časovém úseku přihodilo několik velice nepěkných incidentů, při nichž byli napadeni pracovníci záchranky či hasičů, a to přímo při výkonu jejich služby. Nejnověji se to stalo minulou sobotu, kdy lékaře pražské záchranné služby brutálně napadl opilý muž a způsobil mu těžký otřes mozku.

Ano, tahle a podobné případy, včetně útoků na lékaře v ordinacích či nemocnicích jsou bestiality. O tom žádná. Ale dosavadní nápady, jak tento (možná už) trend zastavit, jsou - jak to říct - trochu absurdní. Ministryně zdravotnictví Marie Součková přišla například s nápadem, že by společně se sanitou záchranky měli k případům vyjíždět i policisté, přinejmenším prý tehdy, kdy se může očekávat, že na místě nehody či incidentu bude nějaký agresivní jedinec.

To by ovšem v praxi, ve které může být nějaký ten agresivní jedinec úplně všude, znamenalo, že by každý záchranářský tým měl mít sebou i tým policejní. Nebo, že by vybraní zaměstnanci rizikových záchranářských organizací měli své vlastní bodyguardy, nebo tak něco. Ledaže by se do toho ještě zapojila nějaká jasnovidná složka, která by určovala, kdy policejní doprovod opravdu není nutný.

Jiná varianta ochrany navrhuje, aby byl záchranářům, ale také lékařům (a nejspíš i zdravotnickým pracovníkům) udělen statut veřejného činitele. Ten by případnému pachateli jejich napadení jaksi automaticky zaručoval vyšší trest, což by na něj mělo mít nejspíš nějaký preventivní více odstrašující účinek.

Neblahé paměti již loni, po útoku pacienta na lékaře-psychiatra, kdy napadený byl zmrzačen mačetou, přijali lékaři Fakultní nemocnice Královské Vinohrady tzv. Vinohradskou výzvu. Ta se obrací na politiky s tím, aby zajistili ochranu zdravotníků před útoky pacientů. Výzvu už podepsalo přes 5000 zdravotnických zaměstnanců z mnoha nemocnic v republice, a podpisů nadále přibývá. Jistě, je to vážný problém, ale nejsem si jist, že to vyřeší zpřísnění nějakých zákonných norem, či změna právního statutu nějaké profese.

Nechci bagatelizovat záslužnou práci lékařů, záchranářů, hasičů a dalších profesí, které v sobě prostě obsahují prvky jistého rizika, ale přijde mi, že v tom okamžiku, kdy se nějaká situace v ordinaci, v nemocnici či u nehody, nebo u nějakého jiného zásahu těchto složek vyhrotí, je tomu pachateli naprosto jedno, jaký statut má člověk, kterého se chystá zmlátit.

Zlo, projevující se tím, že se množí případy napadení lékařů a záchranářů má nějaký jiný kořen, řekl bych. A je to týž kořen, který se mnohem více, než v případech napadení lékařů zviditelňuje třeba chováním lidí na silnicích. Je na čase nejen si přiznat, ale spíše zamyslet se nad možnostmi zlepšení toho, že jsme prostě jako spolek či společnost v posledních letech hodně zvlčili - i když tím vlastně vlkům, kteří žijí podle svých pravidel neobyčejně rovně a čestně, hodně křivdím. My se snažíme, někdy hodně patlavě, žít podle pravidel, která jsme si sami vymysleli, takže pro to celé se asi hodí spíše česky nehezký, za to výstižnější opis - "zneslušněli".

Měli bychom asi více času i myšlenek věnovat tomu, proč tak málo dokážeme respektovat různé normy. Tzv. "slušným chováním" počínaje a předpisy, nařízeními a zákony konče. Nechybí nám třeba nějaké zářné příklady v podobě mediálně viditelných "slušňáků"? Kolik jich máme? Kdo veřejnosti ukazuje, jaké jsou normy toho slušného chování? Viditelní poslanci, kteří si očividně tropí legraci z veřejnosti tím, že se pokoušejí jeden měsíc vyžít za tzv. "mimální mzdu"? To tedy těžko.

A ještě něco, i když se o tom hovoří hodně nelehko. Jde také o opačný úhel pohledu - jak zlepšit prestiž celého lékařského stavu, jak zlepšit prestiž toho neustále (a často právem) pomlouvaného, rozkotaného zdravotnického systému, který je nastaven tak, že ve svém konečném důsledku škodí všem, jak lékařům, tak pacientům.

Česky řečeno - nejde jen o to jak ochránit záchranáře, ale jak třeba ochránit pacienta před lékařem.

Mám z poslední krátké doby dva naprosto příšerné zážitky z mého nejbližšího okolí. Společným tématem je - jak to říct - dost nehumánní přístup lékařů, jak k pacientům, tak k jejich nejbližším. A to mě doma učili, že lékař má lidský přístup k lidem mít vpálen do morku kostí. Ti, o kterých se takto nepěkně zmiňuji, měli chování a manýry velitele popelářské jednotky, který peskuje stařenku za to, že se třesoucí se rukou netrefila s tím pytlíkem odpadků do popelnice, ale upadl jí vedle a oni, že by to měli sebrat? No, nic.

Chci tím říct, že vláda by měla řešit řádově jiné věci, než nějaké bitky mezi občanstvem a zdravotníky či záchranáři.