Jak hospodaří NKÚ

Z tohoto zadání je zřejmé, že pokud Nejvyšší kontrolní úřad vykonává svoji práci důkladně, musí být velmi neoblíbenou institucí. Ostatně výsledky nejrůznějších šetření jasně dokazují, že málokterý kontrolovaný subjekt obstál tak, aby nebyly zjištěny nedostatky. Naopak nejrůznější chyby nejsou výjimkou a stojí daňové poplatníky desítky či stovky milionů korun. Stačí nahlédnout do výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu za loňský rok. V ní se lze dočíst například o státní zakázce na zhruba 150 milionů korun, kterou získal zájemce nesplňující požadované podmínky. Takže neměl soutěž vyhrát, ale naopak měl z ní být ihned vyřazen. Nebo o špatně uzavřené smlouvě týkající se stavebních prací za 600 milionů. Samozřejmě nejrůznějších příkladů by se dalo uvést více. Včetně trestních oznámení, která úřad na základě výsledků kontrol musel podat, případně oznámení příslušným finančním úřadům, která se týkala daňových nesrovnalostí.

Když se to dá všechno dohromady, bylo by divné, kdyby Nejvyšší kontrolní úřad neležel v žaludku celé řadě lidí, včetně nejrůznějších politiků a na ně napojených lobbyistů. Z tohoto úhlu pohledu je tudíž zřejmé, že vedení úřadu musí počítat s tím, že bude pod drobnohledem a že se bude hledat každá sebemenší chybička. Což znamená, že základním předpokladem skutečně nezávislé a kvalitní práce této instituce je dokonalé dodržování všech předpisů, kterými se Nejvyšší kontrolní úřad má řídit.

Události z posledních týdnů však naznačují, že tomu tak být nemusí. Policie se totiž zabývá trestním oznámením na prezidenta už zmiňované instituce Františka Dohnala, které se týká údajného porušování povinností při správě cizího majetku. Šéf kontrolního úřadu v poslední době čelil kritice hned z několika důvodů. Jednak kvůli pronájmu bytu, jednak kvůli vozovému parku, který měl k dispozici, nebo kvůli nákupu uměleckých děl. Výtky se týkaly rovněž údajně příliš vysokého nájemného za kancelářské prostory, ve kterých sídlí pracovníci úřadu. Z toho všeho mohl vzniknout dojem, že sám úřad zachází nehospodárně se státními prostředky a že se snaží obcházet pravidla pro vypisování veřejných zakázek.

Podle očekávání František Dohnal podobná nařčení odmítá. Argumentuje mimo jiné tím, že dosud nikdo pořádně hospodaření úřadu neprověřil. Vznesená obvinění se podle něj zakládají na práci tří poslanců kontrolního výboru, kteří si vyžádali několik dokumentů a po jejich prostudování došli k závěru, že Nejvyšší kontrolní úřad nehospodárně zachází se státními financemi a nedodržuje příslušné zákony.

Když se na to člověk podívá s odstupem, je zřejmé, že celý spor bude moci rozhodnout pouze důkladná a profesionálně provedená kontrola hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu. Ten se tak podle všeho ocitne na druhé straně barikády. Nyní už zbývá "maličkost". Vybrat toho, kdo se kontroly ujme. Musí to být respektovaná firma, jejíž výsledky nebude zpochybňovat jak vedení Nejvyššího kontrolního úřadu, tak i poslanci, především ti z kontrolního výboru, kteří celou akci odstartovali. Snad budou mít zákonodárci při výběru šťastnou ruku. Každopádně minimálně do zveřejnění výsledků prověrky zůstanou zaměstnanci NKÚ v podivné pozici. Při jakékoli kontrole mohou být terčem výtek, že než začnou někoho prověřovat, měli by si udělat pořádek sami u sebe. Samozřejmě je v tuto chvíli obtížné rozhodnout, zda je do této pozice dostalo chování jejich šéfa, nebo akce lidí, kteří mohou mít zájem na narušení práce kontrolního úřadu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .