Jak dopadne víkendový ostravský sjezd KDU-ČSL?

Místo toho je dosavadní předseda KDU-ČSL, místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda ve značném napětí. Na jeho místo si brousí zuby hned tři další členové strany. Nikoli nevýznamní. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek, předseda vlivného rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek a předseda poslaneckého klubu strany Jaromír Talíř. Už z výčtů funkcí vyplývá, že nejde o kandidáty právě nepřehlédnutelné. Jak je možné, že předseda v tak vysokých vládních funkcích nemá stranu pod kontrolou?

Jde o více faktorů. Především je tu stále doutnající vnitřní rozpor KDU-ČSL, který běží po několika rovinách. V rovině konservatismus versus modernizace, orientace napravo či nalevo, nebo rovina venkovského lidoveckého voliče versus voliče městského. O stávajícím předsedovi Cyrilu Svobodovi je možné jednoznačně říci, že představuje politika spíše moderního, orientovaného doleva a vyhovujícího spíše voliči městskému než venkovskému. To sebou nese velké problémy, protože KDU-ČSL byla a je stranou opačných charakteristik. Stranou konzervativní, orientovanou doprava a venkovskou. Z toho pramení potíže Cyrila Svobody na jejím čele.

Sem se Cyril Svoboda před dvěma lety na sjezdu v Jihlavě dostal shodou velmi příznivých okolností. Bylo zhruba rok před volbami a v nich slibovala velký úspěch spolupráce s Unií svobody v rámci takzvané čtyřkoalice. V široké konstelaci pravicových sil, spojených proti socialistické vládě, podporované ODS, se více hodil modernější politik. Trochu těžkopádný dosavadní předseda Jan Kasal nezapadal do image akceschopného seskupení, hodlajícího stavět na nové poctivější politice. Navíc udělal politickou chybu, když se při sestavování takzvané stínové vlády čtyřkoalice zastal Miroslava Kalouska, který ať už oprávněně či neoprávněně měl na veřejnosti pověst nepříliš důvěryhodného politika. Kalousek nyní sám kandiduje proti Svobodovi, a to je mimo jiné další dějství sporu, který začal před 2 lety. Kalousek představuje tedy symbol nejradikálnějšího případného odklonu od kursu dosavadního předsedy Svobody.

Další protikandidáti Halíř a Ambrozek nabízejí svá jména jako jistou alternativu mezi stále znesvářenými politiky Svobodou a Kalouskem. Na jedné straně jsou ke Svobodovi loajální, avšak už svou kandidaturou dávají najevo, že by se v čele strany mohlo a mělo něco změnit. Vycházejí tak vstříc kritice, že Cyril Svoboda se ve funkci ministra zahraničí nemůže naplno věnovat potřebné stranické práci. A o tom, že je velmi potřebná, není pochyb. Průměrný věk členů této strany je nad 60 let a přijímání nových členů nestačí vyrovnat přirozený úbytek. Mladí lidé zřejmě nemají velký zájem vstupovat do strany, která se profiluje až příliš konzervativně. Navíc její vedoucí politikové nejsou schopni srozumitelně vysvětlit angažmá své strany v levicové vládě.

To je asi jeden z nejdůležitějších problémů, který ve straně vře a je jen otázka, zda-li se stane i ústředním tématem nadcházejícího ostravského sjezdu. KDU-ČSL sice disponuje zmíněným postem místopředsedy vlády, ministra zahraničních věcí a dalších dvou ministrů, její celkový vliv ale není velký. Česká strana sociálně demokratická je díky výsledkům voleb dominantní stranou ve vládě. Navíc problém vyvstal na krajské úrovni. Několik krajských hejtmanů, kteří jsou členy KDU-ČSL nebo byli za tuto stranu zvoleni, vystupují kriticky vůči vládní koalici. Ze dvou důvodů. Jednak je to problém zadlužených nemocnic a reformy zdravotnictví. Jednak nepřijetí zákona o rozpočtovém určení daní, které může krajům způsobit výrazný problém už příští rok.

Naposledy se v tomto duchu kriticky vyjádřil hejtman olomouckého kraje Jan Březina, podle kterého nemá koalice smysl, pokud nedokáže prosadit žádnou reformu. Pokud zákon o rozpočtovém určení daní nebude v brzkém intervalu předložen k dalšímu jednání, pak podle olomouckého hejtmana vyvstává otázka, proč být v této vládě.

Podobné hlasy zřejmě zazní i na ostravském sjezdu. A je nasnadě, že hlavním obhájcem setrvání KDU-ČSL ve vládě Vladimíra Špidly je právě dosavadní předseda Cyril Svoboda, který dokonce často se snaží krotit příliš radikální stranické hlasy, kritizující vládu. Na druhé straně ani jeden z jeho vyzyvatelů neřekl jasně, že bude prosazovat odchod z vlády. Je proto možné předpokládat, že sjezd nakonec nepřijme žádnou radikální změnu kursu, ovšem přesto může Cyril Svoboda na něm zažít nejednu horkou chvilku.