Jak dál s euroústavou
Schůzka šéfů států a vlád nad problémem ústavní smlouvy sice přinesla rozhodnutí v ratifikaci pokračovat, nicméně nenapověděla, jak naložit se dvěma již vyslovenými hlasy proti. Aby ústava platila, muselo by ještě ze třinácti zemí zaznít ANO a Francouzi s Nizozemci by své NE museli odvolat. Ústavní smlouva podle představitelů členských států nemá alternativu, nikdo včera nenavrhl o ní znovu vyjednávat. Jinak řečeno, politici se rozhodli nechat polomrtvého pacienta na přístrojích, nepřipouštějí si, že by mohl zemřít, a řeší pouze problém, jak ho revitalizovat.
Metodě, kterou zvolili, se říká salámová. Prvním úkolem je zastavit šíření protiústavní nákazy, přesvědčit občany v zemích, kde se ještě mají konat referenda, aby pacienta neodepsali, neboť jeho uzdravení je a) možné a b) žádoucí. V některých zemích bude takové přesvědčování chtít více času, v jiných méně, a tak byla uzávěrka, stanovená původně na první listopad příštího roku, zrušena. "Chcete-li debatovat s lidmi, potřebujete více času," řekl například lucemburský premiér. Předseda Evropského parlamentu hovoří o případné přestávce na rozmyšlenou a na komunikaci s občany.
Oba výroky vyvolávají pocit, že původně politici čas na debatu s lidmi jaksi nevyčlenili, a co je horší, nenapadlo je, že ta debata nemůže být pouze o euroústavě, aniž by současně byla o evropanství. Od politiků, kteří neskrývají, že jezdí do Bruselu urvat co největší výhody a co nejvíce peněz pro svůj stát, nezní přesvědčivě výzva, aby jejich voliči přemýšleli jinak, řekněme kontinentálně. Když už předseda Evropského parlamentu varuje před populismem a nacionalismem, pokusme se vzpomenout, kdy naposledy některý státník domácímu publiku řekl: Jedu do Bruselu hledat řešení dobré pro Evropu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
