Jahnova strategie

Jeho recept na rychlejší růst ekonomiky není žádným překvapivým objevem. Naopak je potvrzením toho, co už léta tvrdí většina ekonomů a co naopak už léta vytrvale ignoruje většina politiků. V dokumentu místopředsedy vlády se tak například píše o okamžité deregulaci nájemného, o školném na vysokých školách, o rychlejším zápisu do obchodních rejstříků, o některých daňových změnách, o adresnějších sociálních dávkách, o změně důchodového systému, nebo o auditech ve státní správě a na ně navazující snížení počtu úředníků.

Podle očekávání je reakce na zveřejněné návrhy diametrálně odlišná. Z úst ekonomů zaznívá chvála a slova o tom, že má Česká republika konečně ekonomickou vizi, jakým směrem se ubírat. Optimismus odborníků tradičně brzdí slova politiků. "Pan kolega Jahn prostě neví, v jaké zemi žije a jak žijí lidé v zemi, v jejíž vládě dělá místopředsedu," reagoval pro ČTK na Jahnův návrh poslanec za sociální demokracii Stanislav Křeček. Mimo jiné politik, který žije v bytě s regulovaným nájemným.

Premiér Jiří Paroubek zase tvrdí, že v některých bodech je strategie v rozporu s programovým prohlášením vlády a že potřebuje vyvážit. Konečná podoba bude podle Paroubka určitě jiná, než jaký je původní návrh místopředsedy vlády. Nejenom z těchto slov je zřejmé, že nejblíže pravdě bude hodnocení hlavního ekonoma Komerční banky Kamila Janáčka. Ten pro ČTK řekl, že se Jahnovy záměry nenaplní, protože bude chybět odvaha prosazovat změny a hýbat zavedenými pořádky.

V této souvislosti musí Jahnovy návrhy působit na sociální demokraty, ale i na ostatní vládní partnery, jako červená barva na býka. Do voleb totiž zbývá zhruba rok a politici nemají zájem znepokojovat voliče takovými tématy jako jsou deregulace, zavádění školného, nebo zpřísňování podmínek pro vyplácení sociálních dávek. Co na tom, že jsou to návrhy, které z dlouhodobého hlediska přinesou České republice a tím i drtivé většině jejich občanů prospěch. Politici se řídí neúprosným volebním cyklem a jejich horizontem tudíž není prosperita v roce 2013, ale úspěch ve volbách v roce 2006.

Proto je velmi pravděpodobné, že vláda původní Jahnův návrh buďto odmítne, nebo ho natolik přepracuje, že z něj nezbude prakticky nic. O tom, že by se situace výrazně změnila po volbách, lze také s úspěchem pochybovat. Pohled od průzkumů veřejného mínění totiž signalizuje, že ani po volbách patrně nevznikne vláda s mimořádně silným mandátem. Proto nebude mít chuť pouštět se do zásadních změn. Jak už bývá tradicí, první dva roky promarní v nejrůznějších koaličních půtkách, a potom už bude poukazovat na blížící se volby. Názorným příkladem může být fungování současné koalice. Po volbách v roce 2002 ministr financí Sobotka hned začal pracovat na razantní reformě veřejných financí.

Podílel se na ní tým ekonomů a jejich materiál obsahoval celou řadu podobných návrhů jako v současné době Jahnova strategie. Když se dostal do rukou politiků, vyvolal u nich zděšení. Postupně začal být, slovy současného premiéra, vyvažován, až z razantní reformy nezbylo prakticky vůbec nic. A dnes si už téměř nikdo nevzpomene, že nějaký smysluplný reformní návrh existoval. Přesto je dobře, že vicepremiér Jahn dopředu nerezignoval. Alespoň veřejně ukázal, že recept na rychlejší ekonomický růst existuje, že ho není potřeba léta složitě vymýšlet a že záleží pouze na politicích, kdy a jak ho dokáží použít.