Izrael teď nemůže a nesmí uzavřít příměří

Izrael s příměřím nespěchá. I když armáda již údajně výrazně oslabila vojenskou sílu Hizballáhu, toto šíitské hnutí se ukázalo jako mnohem odolnější a obtížnější protivník, než jakého očekávalo izraelské velení. Nálety zatím odpalování střel nezastavily, jednorázové pozemní operace všechna teroristická hnízda nezlikvidovala a Izrael nejen ztrácí vojáky, ale v neděli vyvolal celosvětové rozhořčení náletem na jiholibanonskou vesnici Kana. Zahynulo při něm 54 civilistů, včetně 37 dětí, a Izrael marně vysvětloval, že v Kaně bylo velitelství Hizballáhu, odkud létaly stovky raket na severoizraelská města, že Hizballáh využívá civilisty jako lidské štíty a že armáda před náletem vesničany varovala. Tragický útok na Kanu zasadil ránu i diplomatické iniciativě Spojených států a ministryně zahraničí Condoleeza Riceová, která se na Blízký východ vrátila už v neděli večer, se dočkala ponižujícího odmítnutí libanonského premiéra Fuáda Siniury, který zrušil její návštěvu v Bejrútu s tím, že s ní bude jednat až o konkrétním zastavení bojů.

Rada bezpečnosti OSN, která se sešla na žádost Libanonu, aby útok odsoudila, však nakonec vyjádřila jen obligátní šok a lítost nad oběťmi a příměří nepožadovala. Tlak na Izrael se ale zvětšil a premiér Ehud Olmert nakonec odjíždějící Riceové slíbil dvoudenní přestávku v bombardování na vyšetření útoku v Kaně, na rozvoz humanitární pomoci a odsun civilistů z oblastí bojů.

Rozhodnutí přerušit nálety zaskočilo izraelské vojenské velení. Pauza v útocích poskytne Hizballáhu možnost zkonsolidovat a přemístit síly i odpalovací rampy a dosažené výsledky se rozplynou, varovali generálové, kteří už před úrokem v Kaně nechápali neochotu vlády rozšířit operaci a namítali, že ve stávající formě je málo účinná. V pondělí jejich argumenty konečně zvítězily a kabinet schválil rozsáhlou pozemní operaci a zdvojnásobení počtu nasazených vojáků. Cílem je vytlačit Hizballáh až k řece Litání, zhruba 30 kilometrů od izraelských hranic. Tutéž bezpečnostní zónu Izrael v Libanonu udržoval 18 let až do svého stažení v roce 2000.

Hizballáh na žádné zastavení bojů nepřistoupil a dál ostřeluje izraelská města. A stejně jako používá civilisty jako lidské štíty, brání i konvojům v rozvážení humanitární pomoci, protože ze zkušenosti ví, že hněv mezinárodního společenství padne na hlavu Izraele. Není jasné, jak si svět představuje prosazení příměří, když původce krize, Hizballáh, je ochoten na ně přistoupit jen v případě, že budou splněny jeho podmínky, tedy že Izrael propustí libanonské vězně.

Spojené státy přesto pokračují v přípravě dohody. Izrael je připraven boje zastavit, až jeho armáda vytvoří tak velkou nárazníkovou zónu, aby Hizballáh nemohl ostřelovat izraelská města. Po čase by ji měl přenechat mezinárodním jednotkám, které dohlédnou, aby v ní Hizballáh neoperoval, a předají ji libanonské armádě. Ta by měla v budoucnu v zóně zajišťovat bezpečnost a postarat se i o odzbrojení Hizballáhu.

To je však ideální stav, který docela určitě nenastane. Hizballáh se takové dohodě nepodvolí a také už pohrozil, že bude na mezinárodní jednotky útočit; zahraniční vojáci nebudou chtít v Libanonu umírat; oblast farem Šibáa, kterou by měl Izrael v rámci amerického návrhu přenechat Libanonu, patří podle mezinárodního práva Sýrii a rovněž panují pochybnosti, jak bude šíitskému Hizballáhu vzdorovat libanonská armáda, když ji ze čtyřiceti procent tvoří právě šíité. Nepravděpodobně vypadá i brzké sestavení mnohonárodnostních jednotek, o jejichž účinnosti Izrael stejně pochybuje, a to nejen na základě zkušeností s 28letou působností mezinárodních sborů UNIFIL v Libanonu, ale i s evropským dozorem nad hraničním přechodem Rafáh mezi pásmem Gazy a Egyptem. Souhlas s ním si vloni vynutily Spojené státy na tehdejším premiérovi Arielu Šaronovi a výsledek je katastrofální; přechodem volně proudí teroristé, zbraně i pašované peníze a Evropané buď jen přihlížejí, nebo v případě incidentu utečou.

Další vývoj může také zkomplikovat Damašek. Izraelští vojenští experti se nemohou shodnout, zda se Sýrie snaží, či nesnaží do války zapojit; zásobuje Hizballáh zbraněmi, minulý týden sestřelila izraelský bezpilotní letoun, v úterý odpálila bombu poblíž Golanských výšin a její armáda je ve stavu nejvyšší bojové pohotovosti. Odborníci na Blízký východ se shodují, že klíčem k dohodě o příměří je právě Sýrie a také Írán, hlavní sponzoři Hizballáhu.

Izrael však dobře ví, že přistoupit na příměří právě nyní by znamenalo prohru. Teroristé si každý vstřícný krok nepřítele vysvětlují jako projev slabosti, který je jenom povzbudí k dalším útokům. Kromě Izraele to však vědí jen Spojené státy. Kdyby svět Izraeli vnutil příměří právě teď, dal by teroristům celého světa najevo, že na ně nestačí - tak jako to už dlouhé měsíce předvádí Íránu svými bezradnými výzvami k zastavení obohacování uranu, zatímco Írán nerušeně pokračuje ve vývoji jaderné zbraně. Současný blízkovýchodní konflikt od něj vhodně odvedl pozornost a Teherán by teď výměnou za přitažení uzdy Hizballáhu bude možná požadovat zmírnění mezinárodního postoje vůči svému jadernému programu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .