Ivan Štern: Spor o nápravu nynější krize ohrožuje demokracii

Ať už pocházejí argumenty z dílny „čtyř šetřílků“, jak média nazývají čtyři rázně namítající země, Švédsko, Dánsko, Nizozemí a Rakousko, nebo z pera německých liberálů, či z prostředí německých pravicových extremistů, z Alternativy pro Německo – všem třem vadí ona nevratná pomoc, převážně určená zemím jižní Evropy.

Čtěte také

Petr Holub: EU pomůže proti koronaviru, ale zadarmo to není

Argument Evropské komise je stále týž. Pokud se nemá zhroutit evropská ekonomika a na prvém místě její veřejné finance, není možné, aby se země jako Itálie nebo Španělsko zadlužovaly nad míru, již už samy nedokážou unést.

Spíš než uklidňující je tento argument pro „čtyřku šetřílků“ červeným hadrem. Poučeni finanční krizí z roku 2008 své veřejné rozpočty umravnili, přestali se zadlužovat, a to na úkor vlastních obyvatel, zatímco země na jihu dobu nedávné konjunktury vesele prohýřily a jejich státní dluhy bobtnaly.

Rétorika střídmosti a neoliberální maximy

Německým liberálům podle poslance Alexandra Graf Lambsdorffa vadí, že nevratnou pomocí se zadními vrátky vkrádají na scénu koronabondy v podobě nekrytých šeků. Jejich užití nelze přitom spolehlivě uhlídat. Optimálním pro něho je způsob pomoci cestou půjček, jež Evropa poskytovala v době finanční krize.

Čtěte také

Petr Šabata: Kam se stovkami miliard z Bruselu, které zaplaví Česko?

Zamlčuje však, že Řecko, tehdy nejvíce postižené, se z této tržně konformní pomoci těžce vzpamatovává dodnes. Přehlíží navíc, že příčiny koronavirové krize jsou kvalitativně zcela jiné a že vyžadují netradiční nápravu.

Pravicovým extremistům vadí, že na nevratnou pomoc doplatí německý poplatník, a to nadvakrát. Nic z toho mít nebude a ještě všechno zatáhne z vlastní kapsy.

Varování zastánců komisionálního fondu obnovy, že daleko více doplatí němečtí poplatníci, ale i poplatníci zemí „čtyř šetřílků“ na to, nedostane-li se zemím jako Itálie nebo Španělsko účinné pomoci a jejich veřejné finance skončí rozvratem, tady, zdá se, nepomáhá. Ani to, že se následně zhroutí i jejich trhy. Pro země exportně zaměřené, mezi něž „čtyři šetřílci“ patří, citelné důsledky z toho plynoucí jsou nabíledni.

Ivan Štern |foto:Vendula Kosíková

Pravda. Trojí argumentace je sice sobě podobná. Rozdílná je motivace. „Šetřílci“ mají za to, že nelze připustit, aby se sami rozpočtově umravňovali a výsledky své střídmosti spolykala nakonec jihoevropská rozhazovačnost. Tržně konformní liberálové pro změnu nepochopili, že dnešní krize vyžaduje nedržet se dogmaticky neoliberálních manter. Pravicovým extremistům je to všechno jedno. Hlavně že objevili možnost, jak účinně ohlupovat své milé Němce.

Rétorika střídmosti a neoliberální maximy, byť jsou jejich autory míněny co nejupřímněji, jim hrají do not a ke škodě samotné demokracie.

Autor je publicista