Ivan Štern: Sjednocení Německa a dnešní Evropa

Oslavy sjednocení Německa
Oslavy sjednocení Německa

Možná bych si ani nevzpomněl, že 3. října je dnem sjednocení Německa. Tak silně se mi jedno Německo zarylo pod kůži. Ono jím v zásadě bylo i v době, kdy Německa byla nominálně dvě. To Ulbrichtovo a Honeckerovo člověk přece nemohl brát zcela vážně.

Obavy ze sjednocení Německa, jimž oplývala baronka Thatcherová, se nenaplnily. Nepochybně i proto, že Adenauerovo Německo bylo v 50. letech minulého století vzorným žákem školy demokracie. Bavorský historik Götz Aly v rozhlasovém rozhovoru v roce 2008, kdy řešil otázku vyrovnání se Německa s nacistickou minulostí, zdůraznil, že Adenaerův stát byl v 50. letech pokrokovější než sama německá společnost, stále zatížená resentimenty z minulosti. Dobu nedávnou dětem tehdy otevřeně odkrývala škola. Doma narážely na mlčení. Až vzpoura poválečné generace v 60. letech německou společností dokázala pohnout natolik, že společnost začala postupně vyrovnávat krok s vlastním demokratickým státem.

Spojení obou Němecek v roce 1990 než obavy z náhlého posílení země spíš vyvolávalo otázku, do jaké míry dokážou Ulbrichtovi a Honeckerovi pohrobci vstřebat náhlý nápor kapitalismu a demokracie. Setrvalý vysoký stupeň obliby postkomunistické strany DIE LINKE, přítomnost neonacistů v několika zdejších zemských sněmech, excesy vůči přistěhovalcům svědčí více o tom, že se východu Německa vstřebávání západní kultury ne vždy úspěšně daří.

Na první pohled to tak nevypadá. Masivní investice do zdejší veřejné infrastruktury, počínaje dálniční sítí a konče novotou vonícími historickými jádry měst, svědčí o značném povznesení kdysi rozkládajícího se Honeckerova panství. Sice novotou vonící, avšak nápadně přestárlá meklenburská města prozrazují, že pod povrchem neprobíhají jen ozdravné procesy. Schopnější a podnikavější mladí lidé dodnes utíkají za prací na západ. Zanechávají za sebou vyprázdněnou zemi, obydlenou někde už jen důchodci. Z penzí, pomalu blížících se těm západním, mnozí z nich drží nad vodou své vnučky a vnuky, marně zde hledající práci, jež by je mohla opravdu uživit.

Nejpodstatnější přesto na dnešním sjednoceném Německu, jinak hospodářském i politickém šampiónu Evropy, zcela pregnantně v souvislosti s Evropskou unií vyjádřil polský ministr zahraničí Sikorski. „Zřejmě jsem prvním ministrem zahraničí Polska v dějinách, který to řekne: Německé moci se začínám obávat méně než německé nečinnosti.“

Sjednocení Němci se jednoduše pro Evropu stali národem po výtce nezbytným.