Ivan Štern: Síla německé demokracie
Byla to docela obyčejná situace: Vládní koalice složená z křesťanské unie a sociálních demokratů, pyšnící se pohodlnou nadpoloviční většinou si hodlala zvolit svého kancléře. Rutinní situace se ale proměnila v drama. Friedrichu Merzovi se ke zvolení nedostávalo šesti hlasů stranických kolegů. Celkem se na jeho volbu vykašlalo 18 kolegyň a kolegů z vládní koalice.
Čtěte také
Málokoho mohla překvapit radostně škodolibá reakce spolupředsedkyně Alternativy pro Německo Alice Weidelové. Kudy chodila, tudy prohlašovala, že Merz bude jeden z nejslabších kancléřů, když si ani ve vlastních řadách nedokáže udržet pořádek.
Totéž prorokovali i papouškující komentátoři, že Merz je trvale oslaben, i kdyby mu následující volba vyšla. Ještě se nestal kancléřem a už byl tím nejslabším v německých dějinách.
Merz nám ukázal demokracii v praxi
Místo, aby si foukal bolístky, pustil se do politické práce s cílem zopakovat kancléřskou volbu ještě ono osudné úterý. Musel přesvědčit své politické protivníky z centristických stran, kteří Merze opravdu nemuseli, že je žádoucí, aby se Spolkový sněm usnesl na tom, že volbu kancléře provede ještě toho dne.
Čtěte také
Přesvědčit zelené a levici, co si říká Die Linke, že mají ještě hlasovat pro opakování volby, byla prací doslova nevděčnou. Žádná ze zmíněných stran neměla přece nijak horoucí zájem na Merzovi jako dalším kancléři.
Bez nich by ale Sněm nedosáhl potřebné dvoutřetinové většiny, která pro takové usnesení je nezbytná. Na rozdíl od oněch 18 kolegů vládní koalice, kteří místo volby kancléře dali přednost dětinskému trucování, zeleným a levici došlo, že tu jde o víc než o pouhý stranický zájem.
Škarohlídi, co soudili, že německá demokracie jde do kytek a otevírá prostor Alici Weidelové, se ve svých proroctvích náramně sekli. První neúspěšná volba Merzova možná mohla o jisté slabosti německé demokracie vypovídat.
Následné kroky, které rychle daly dohromady strany demokratické, naopak svědčí o tom, že německá demokracie na tom zas tak špatně není, jestliže se v řádu několika málo hodin dokázala umravnit a umožnila volbu obratem provést.
Občas jde o víc...
V demokracii nastanou chvíle, kdy si lidé nemají klást otázku, jaký mají zájem na tom, aby se ten nebo onen stal kancléřem, když jemu a jeho straně nefandí.
Přesto to může být otázka po výtce pošetilá. Základním zájmem každého demokrata – bez ohledu na politickou orientaci – je, aby se, pokud se kupříkladu někdo má stát kancléřem, jím stal cestou demokratickou. A aby nebylo možné z toho vytloukat politický kapitál.
Alice Weidelová to nechápe. Tomu jde rozumět. Mnohým novinovým škarohlídům to uniká. Tomu můžeme rozumět už méně. Hlavně, že to pochopila německé demokracie.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
