Ivan Štern: Ruské prsty v balkánských nepokojích

Už několikrát dějiny Balkánu Evropu poučily, pokud mu přestane věnovat patřičnou pozornost, začíná se měnit v sud prachu. Unie má nyní plné ruce práce s Ukrajinou a západní Balkán vzdor jeho proevropským ambicím odsunula na vedlejší kolej. Voda to na mlýn Rusům.

Čtěte také

Srbové do Unie nechtějí. Podle běžných lidí by to bylo spolčování s dalšími zkorumpovanými zeměmi

To, že za nepokoji nalezneme ruské podvratné snahy, je mimo pochybnost. Putin má dnes dvojnásob silný zájem na tom, aby se tu strhla nějaká mela, a mohl tak alespoň částečně pozornost Unie odvrátit od Ukrajiny. Balkán byl a je v tomto smyslu vděčným cílem.

Rusové, držíce se Srby, Kosovo jako stát neuznali. Srbsko se sice nachází na čekací listině členství v Evropské unii, neznamená to však, že by hodlalo opustit svého tradičního spojence. Nota bene spojence, který své slovanské bratry, Srby, v historii nikdy neopustil.

Evropská unie se jeví Srbům jako žádoucí. Nicméně členství v Unii se rozhodně nevylučuje s tím, aby dál zůstali rozkročeni mezi Bruselem a Kremlem a těžili z mnohých výhod, které jim z toho kynou.

Zkouška pro Unii

Putin by dnes sotva mohl hořekovat nad srbským kolegou Vučičem. Jeho země se nejen nepřipojila k sankcím, vůči Rusku uplatněným, postoj k samotné válce na Ukrajině je nemastný, neslaný a ruská letadla mohou na rozdíl od ostatních evropských vzdušných prostorů ten srbský využívat po libosti.

Zdá se, že se z Bělehradu vytrácí duch Miloševičův a vládu zde přejímá příklad trucovitého Viktora Orbána.

Evropská unie by přesto měla mít eminentní zájem na tom, aby Srbsko dostala pod kontrolu. Pokud to nezvládne, sotva se jí podaří zklidnit trvalé napětí, vládnoucí mezi Srby a Kosovany, sotva odstraní onen pověstný balkánský sud prachu, hrozící kdykoli, jak už se mnohokrát v minulosti stalo, vybuchnout s dalekosáhlými důsledky.

Každý totiž tu má u někoho vroubek a dosud neuzavřený účet. Zatím jediný, kdo zdejší situaci zvládnul, Rusům na vztek, byl komunistický diktátor Tito.

Evropská unie se od svých počátků pyšní, že dokáže rozpory mezi národy a státy mírnit klidnou, humánní cestou. Smířila tradiční nepřátele Německo a Francii. Postupně je proměnila v hnací motor integrace.

Dosáhnout něčeho podobného na Balkáně nepředstavuje pouze prubířský kámen schopností Unie, ale může dokonce vyvrátit, nebo naopak potvrdit opodstatněnost její existence.

Ivan Štern |foto:Vendula Kosíková

Fakt, že v dané chvíli je pozornost Unie víc upřena na Ukrajinu, nejen ji neomlouvá, ale dokonce svědčí o jisté její zpozdilosti, která se jí nakonec může stát osudovou. Jedno totiž Rusové umějí dokonale – do mrtě využít každé zaváhání, to balkánské zvlášť.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost