Ivan Štern: Čí je Evropa?
Nedávné debaty, zda protest žlutých vest ve Francii má své opodstatnění, ztrácejí na významu.
Odpůrci protestů poukazovali tehdy na fakt, že zvýšení ekologické daně na pohonné hmoty vláda přece kompenzovala snížením daně z příjmu. Byl to ale jen povrchní náhled. Málokoho nyní již zajímá. Protesty mají hlubší příčinu.
Jan Fingerland: Proč Francouzi protestují
Kdysi kdosi upozornil na typický francouzský paradox: Francouzi jsou revoluční z tradice. Kde se tato protitradiční tradice vzala a koření současné události v hluboké minulosti?
Francie obnažila trhlinu, jež se táhne všemi evropskými společnostmi. Trhlinu mezi menšinou, jež na globalizaci někdy až nestydatě vydělává, a většinou zasahuje už i střední třídu, jež zjišťuje, že se prací dnes nejen nezbohatne, ale ani neuživí.
Nejsou to jen postkomunistické země, kde se rozevírá propast mezi stále bohatšími bohatými a zbytkem, potácejícím se mezi dluhy a špatně placenou prací, i na Západě lidé začínají znovu poznávat, co je chudoba a bída.
Dokud demokracie byla s to zajistit alespoň přijatelnou míru sociální stability, vážili si ji i ti nejchudší. Naopak dnes je musí doslova provokovat teror médií, radujících se nad útěšnými hospodářskými výsledky.
Kam směřují protestní hlasy?
Ekonomický pokrok, v historii tak jedinečný, se ani náznakem nepromítá do jejich domácího rozpočtu. Díky růstu bohatí ještě více bohatnou, a chudí se naopak ještě více bratří s chudobou. A to je spíš důvod k hněvu, a ne k radosti.
Adam Černý: Plány Viktora Orbána vyvolávají protesty v ulicích Budapešti
Vyrazit do ulic proti nepopulární vládní politice se stává populární nejen v Evropě řečené západní.
Sounáležitost s vlastním státem, který čím dál méně je s to ochránit své lidi před chudobou, slábne. Příčinu mnozí hledají v samotné demokracii. Zúžila se jim na jalové handrkování politických stran.
Hněvivá reakce lidí zahnaných do sociální vyloučenosti ústí zpravidla v protestní volbu a je více než pochopitelná. I to, že své ukojení nachází v nacionalistických, protofašistických a protiuprchlických hnutích, jako jsou Alternativa pro Německo, Právo a spravedlnost pro Polsko, Fidesz pro Maďarsko a ANO pro Česko.
Co náš čeká, předvedli nedávno Maďaři. Tamější parlament přijal zákon, podle kterého mají zaměstnavatelé právo nařídit zaměstnancům až 400 hodin přesčasů ročně s tím, že je zaměstnavatel proplatí až po třech letech. Opozici to sice vyhnalo do ulic s transparenty. Označila zákon zcela oprávněně za zákon zotročující. A to je tak všechno.
Maďarská vláda tak údajně řeší nedostatek pracovních sil a současně potřebu lidi dovážet ze zahraničí. Na evropské poměry vůbec nejnižší příjmy ji ovšem netrápí. Hněv maďarských pracujících také ne. Protestní hlasy, jež ještě před časem odevzdali Orbánovi, nemají dnes prakticky kam směrovat.
Za čas, pokud to takto půjde dál, na zvolání, čí je Evropa, dostaneme jednoznačnou odpověď. Není dávno už naše.
Související
-
Zpovykaní Pražané, odraz ode dna, čučkaři nebo kampaň? Vyberte Výrok roku 2018
Stejně jako v loňském roce, i letos nominovali komentátoři, kteří spolupracují s pořadem Názory a argumenty, výroky politiků, které považují za ikonické.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
