Ivan Hoffman: Žádný signál
Před pár dny jsem zapnul televizor a místo notoricky známých hlasatelů, postávajících ve studiu v žoviálním hovoru, se objevil nápis „Žádný signál“.
Jak říká Oscar Wilde na náhrobku: „Čekal jsem to, ale ne tak brzy.“ Určitě existuje způsob, jak se za úplatu k signálu opět dopracovat. Vlastně se i znám s odborníkem, který si s tím poradí, neboť ví o televizorech, které prodává a instaluje všechno. Vím tedy, komu když tak zavolat.
Čtěte také
Náš televizor mi přijde jako nový, nicméně z dnešního pohledu to asi bude v sedmi letech veterán. Naštěstí neztratil schopnost přehrávat filmy z flešky, a tak je i bez signálu k užitku. Pokud jde o to, že nemám program, který si platím, ani ten který neplatím, zatím to dávám.
A v jedné chvíli mne napadlo: Tohle přece znám, to už jsem kdysi zažil! A vybavila se mi vzpomínka, jak jsme někdy v 80. letech jednoho krásného dne odnesli televizor do sklepa, ať se tam na něj dívají myši.
Chvíle pravdy
Měl jsem tehdy víc kamarádů, kteří doma nechtěli televizi. Pak ale přišel okamžik pravdy, kdy se k tomu vyjádřily děti. Vzpomínám na dva příklady. V tom prvním ratolest jednoho dne znechuceně prohlásila: „Nezlobte se, ale v naší třídě mají televizi i všichni ,cikáni´.“ A rodiče šli, a koupili televizor.
Čtěte také
V tom druhém případě ve škole přišla řeč na něco, co se vysílalo v televizi. Syn mého přítele řekl: „Nezlobte se, ale my s tátou máme tolik práce s modely letadel, že na televizi vůbec nemáme čas.“ A děti tomu klukovi záviděly tátu.
Pamatuji den, kdy můj otec přinesl domů první televizi v roce 1962. Právě včas, abych na vlastní oči viděl Josefa Masopusta, jak v Chile dává gól Brazílii ve finále mistrovství světa. Bylo mi deset a nešlo nebýt Masopustem.
Ten přijímač, který byl z poloviny rozhlasem a z poloviny televizorem, také občas neměl signál. Ale vědělo se, že to má na svědomí baba poruchanda, na které si člověk nic nevezme, takže nezbývá, než počkat, až technici poruchandu srovnají.
Dnes to je složitější: není jasné, koho je třeba srovnat, když zmizí signál. Navíc, jak člověk stárne, přijde mu, že se od mluvících hlav, které říkají jenom to, co si myslí editor, sotva dozví něco, co se ještě nestalo. Říkal jsem si ale, že o signál bude mít zájem vnuk, který doma televizi nemá a u nás se vždy dožadoval Déčka.
Teď o víkendu přišla chvíle pravdy. Nebyl signál. Jonáš ale místo protestů přeladil na jiný program. Na lego.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
