Ivan Hoffman: Rusák
Pamatuji z dětství a mládí, že čaje byly tři: gruzínský, indický a čínský. Byly zabalené ve stejných papírových krabičkách a měly podobnou či stejnou cenu. A protože se nemohu rozpomenout, zda měly různou chuť, řekl bych, že ani ne. Byly to čaje černé.
Černému čaji má žena od dětství slýchala říkat rusák, a tak se to zaužívalo i u nás. Kdo spěšně zalévá čaj z pytlíku, který si říká třeba Earl Grey, zeptá se: „Chceš rusáka?“
Čtěte také
Když je nyní heslem dne uskromňování se všeho druhu, v případě čaje jsou k úvaze dvě možnosti. Tou první je zapomenout na prodejnu čajových specialit, ve které jsou k mání indické darjeelingy, čínské pu-erhy, čaje zelené, bílé, žluté, fermentované, aromatizované, ovocné, čaje z Ceylonu, Nepálu, Vietnamu, Keni, Japonska, Nového Zélandu či Rwandy. A kupovat to, co je zrovna v nejlevnějším supermarketu v akci. Tedy nějakého, jak říkáme u nás doma, rusáka.
Čajové nadpoměry
Pak je zde druhá možnost. Vyjít před dům do zahrádky a natrhat hrst lístků šalvěje, mateřídoušky, máty, a to čokoládové, zázvorové a jahodové, přidat rozmarýn, levanduli, božský dřevec neboli artemisii abrotanum a ještě jinak pelyněk brotan. A samozřejmě kopřivu. Na zimu pak tyto byliny nasušit.
Čtěte také
Otázka je, zda volba bylinných čajů představuje uskromňování. Že byliny nejsou na nějaké automatizované výrobní lince naporcované do papírových sáčků, je spíše jejich přednost, nežli handicap.
Krok zpět nebývá vždy krokem do nepohody. Někdy je to návrat k tomu, co jednoduše fungovalo. U čaje můžeme krok zpět alternativně učinit do zahrádky, anebo do mládí. Než jít po setmění s baterkou hledat byliny, raději upřednostním starého dobrého rusáka.
Mimochodem, zjistil jsem, že skvělé čínské čaje, o kterých jsem kdysi neměl potuchy a které zosobňují „čajové nadpoměry“, stejně umí profesionálně připravit pouze jeden můj přítel, který miluje Čínu a čaj to na něm pozná.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.