Ivan Hoffman: Hlídači odkazu
Naproti budově Svobodné Evropy v Mnichově byl tenisový klub, v jehož restauraci jsme sedávali s Karlem Krylem a u piva řešili politiku. Občas v té debatě formou monologu pokračuji dodnes. Nahromadilo se toho za ta léta tolik, čeho byl Karel ušetřen!
Z druhé strany ale je stále co kritizovat, do čeho si rýpnout a co si vyprosit. Jaksi se stalo, že ze samého strachu, co s námi provede umělá inteligence, se tady vytratil strach z lidské blbosti.
Čtěte také
Básníkovi sluší rebelantství, které je nadčasové a hodí se do každého režimu. Kryl obstál ve zkoušce času. Jeho texty fungují, protože v měnících se kulisách se hrají stále stejné hry a stále stejní aktéři pouze mění převleky.
Dorůstají nové generace, které mají jako ta Karlova svoje prominenty, svoje kajícníky, pamětníky, mučedníky a tvory bez svědomí a plazy bez páteře a skromný úředníky. A fízly z honorace.
Někdo to dělat musí
Pamatuji tu legraci, když na Jazzových dnech kdysi v 80. letech Laco Déczi uvedl jednu svou jazzovou kompozici s názvem „Žalovat nebudu, ale hlásit to musím“. Jazz je notoricky nonkonformní, proto také podezřelý pro hlídače odkazů.
Čtěte také
Zdá se, že každý režim, když už nemá co nového nabídnout, žádný přitažlivý cíl, kterým by si získal lid, začne se obhajovat svou minulostí. Když se lidé k zaprášeným revolučním odkazům nehlásí dobrovolně, musí tu být někdo, kdo odkaz pohlídá.
To jsou ti staří strážci plamene, političtí školitelé mužstva a jindy zas politické neziskovky, na které režim outsourcuje dohled nad respektováním posvátného odkazu. Když se ale nedaří, lidé upírají zrak k horizontu, za kterým doufají najít něco lepšího. Je stále těžší udržet disciplínu a být hlídačem odkazu je práce těžká a nevděčná.
Jiný můj kamarád písničkář,Dušan Valúch, má píseň, ve které se ptá: „Kdo dává pozor, kdo dělá dozor? Někdo to přece dělat musí!“ A obraz marnosti ilustruje obrazem, kdy „na dálnici brigádníci spojují přerušené čáry“. A ta píseň, mimochodem, už v těch starých předlistopadových časech končila prorockým, nadčasovým příkazem: „Ty budeš dozor!“
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
