Ivan Binar: Toníkovi Bajajovi na cestu
Joseph Roth má v románu Zipper a jeho otec vídeňskou kavárnu a v ní nad pokladnou hodiny; tikají hlasitě a spolehlivě, vrchní Franz je každý večer natáhne, aby tikat nepřestaly. Ty hodiny nemají rafije a my nevíme... Nevíme, kolik by ukazovaly, kdyby ukazovaly.
Jdou a jdou, v jejich útrobách plyne čas pravidelným během a my netušíme, kolik ho tam ještě máme.
Když jsem si někdy v 80. letech minulého století přečetl jméno Antonín Bajaja poprvé, pomyslel jsem si: co je to za člověka, když sáhne po takovém pseudonymu, co je to za ptáka, když se rozhodne podepsat svůj román Mluviti stříbro jménem prince z pohádky.
Ó, jak jsem se mýlil! Bajaja je Bajajou po tatínkovi, dědečkovi, po pradědečkovi… A první z řady Bajajů dostal to jméno určitě proto, že uměl moc pěkně bájat. Toník to po něm zdědil. Bajaja Antonín bájal báječnou češtinou, jaká se nachází enem u nás na Moravě. A já jsem s ním vyhrál terno.
Přátelství s pohádkovým princem
Měl jsem ve Svobodné Evropě na starost pořad Hlasy a ohlasy z domova, 50 minut informací, názorů a dojmů ze všech koutů naší vlasti. A ten Bajaja mi přispěchal ku pomoci.
Pilně přispíval telefonáty na dálku, a když se to báječné rádio přestěhovalo do Prahy, už to nebyly jenom telefonáty, Toník často přijížděl na několik dnů ze Zlína s batohem plným příspěvků. Přespával v našem domě na Žižkově, chodívali jsme spolu pěšky do práce a pak z práce přes Riegrovy sady, od hospody k hospodě a na vršku Parukářce jsme si dali posledníčka: byl to Radegast, po pohanském bohu z Moravy.
Jednoho dne v roce 2001 rozhodující činitelé rozhodli, že demokracie v České republice je už dostatečná, české vysílání Svobodné Evropy bylo zrušeno. Ale moje přátelství s pohádkovým princem tím neskončilo, dál jsme spolu obcovávali u piva, vína ba i likérů, účastnili se setkávání v PEN klubu, Obci spisovatelů, v Praze, v Luhačovicích i ve Zlíně, na rozmanitých akcích věnovaných literatuře. Nebo jen tak.
Taky jsme ještě s Ludvíkem Vaculíkem a Sašou Berkovou před čtvrt stoletím cestou z Karlových Varů položili základy Wlastencům, neobvyklému spolčení milovníků zpěvu bez uměleckých ambicí, které se dodneška schází a prozpěvuje si jen tak pro radost. Saša Berková a Ludvík Vaculík mají už nějaký čas absenci. Od 16. prosince se musíme obejít i bez Toníka...
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
