Ivan Binar: Chvála chůze
Chválím chůzi, propadl jsem jejímu kouzlu. Když se člověk přemisťuje způsobem jemu vlastním, za použití nohou, zjistí najednou, kolik mu toho uniká, když jede tramvají nebo autem.
Objeví půvab a přednosti chůze. Pokud ho nehoní neodkladné termíny, může se zastavit, kdekoli si umane. Uvidí kačenu s káčaty u řeky, sojku na dopravní značce, zachrání šneka zpod kol cyklistů, prohlédne si knihy za výlohou, hadříky v butiku, svatého na mostě. Stačí se jenom rozhlédnout kolem sebe.
Čtěte také
Je dobré a zdraví prospěšné pozvednout zrak od placatého telefonu, tabletu nebo počítače a podívat se opravdové, skutečné skutečnosti do tváře; vypadnout z virtuálního světa do zeleně opravdických stromů, vyndat si sluchátka z uší a zaposlouchat se do švitoření ptáků, do hlasů živých lidí, sáhnout si na drsnou kůru lípy na chodníku, pohlédnout na oblaka.
Nenápadná destička
Při jedné potulce Novým Městem pražským v Petrské ulici jsem narazil na dům číslo 29 s výrazným nápisem WÜSTENROT – což je stavební spořitelna – a VAPE SHOP – což je obchod s elektronickými cigaretami.
Na tom domě s číslem popisným 1168 se krčí ještě nepatrná pamětní destička s tímto textem: Gerty Theresa Radnitzová-Coriová, nositelka Nobelovy ceny za medicínu 1947, narodila se v tomto domě 15. srpna 1896.
Cedulka mě přiměla vzít si na pomoc pana Googla. Zjistil jsem, že tato dáma byla dcerou chemika a ředitele cukrovaru Otty Radnitze, vystudovala medicínu na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Tam se seznámila se spolužákem Carlem Ferdinandem Corim, po absolvování odjeli spolu do Vídně a tam se proti vůli rodičů vzali. V roce 1922 se rozhodli pro Ameriku, kde našli skvělé podmínky pro svoji vědeckou práci.
O Nobelovku za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů se v roce 1947 podělila se svým manželem a s argentinským fyziologem Bernardem Houssayem.
A já jsem v roce 2020 objevil v Petrské ulici pražskou rodačku, první ženu nositelku Nobelovy ceny za medicínu. Kolik máme tak znamenitých, světově proslulých rodáků? Věděl jsem o Bertě von Suttner, Jaroslavu Heyrovském a Jaroslavu Seifertovi.
O tom, že se tak znamenitého ocenění dostalo také našim krajanům, manželům Coriovým, by se mělo učit ve škole. Dozvěděl jsem se o nich na stará kolena čirou náhodou; jenom proto, že jsem šel pěšky a rozhlížel se kolem.
Autor je spisovatel
Související
-
Ivan Binar: Dürerova tráva
Máme doma v knihovně opřenou o Pražské pověsti Popelky Biliánové a román Trumana Capoteho Chladnokrevně pohlednici z Bruselu od Monique, vlámské přítelkyně mojí ženy.
-
Ivan Binar: V kobce karantény
Vlastně to není karanténa, je to jen takové opatření proti šíření nákazy, jehož nutnost všichni chápeme. Nezbývá, než se s ním smířit.
-
Ivan Binar: Praha ve víru viru
Ještě nebylo zakázáno vycházet, a tak jsem si vyšel. Koronavirus vymetl ulice, nebylo třeba kličkovat mezi turisty vybavenými halasem a pečivem, prý tradičním, staročeským.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
