Ivan Binar: Chvála chůze

Objeví půvab a přednosti chůze. Pokud ho nehoní neodkladné termíny, může se zastavit, kdekoli si umane. Uvidí kačenu s káčaty u řeky, sojku na dopravní značce, zachrání šneka zpod kol cyklistů, prohlédne si knihy za výlohou, hadříky v butiku, svatého na mostě. Stačí se jenom rozhlédnout kolem sebe.

Čtěte také

Ivan Binar: Naši hřivnáči

Je dobré a zdraví prospěšné pozvednout zrak od placatého telefonu, tabletu nebo počítače a podívat se opravdové, skutečné skutečnosti do tváře; vypadnout z virtuálního světa do zeleně opravdických stromů, vyndat si sluchátka z uší a zaposlouchat se do švitoření ptáků, do hlasů živých lidí, sáhnout si na drsnou kůru lípy na chodníku, pohlédnout na oblaka.

Nenápadná destička

Při jedné potulce Novým Městem pražským v Petrské ulici jsem narazil na dům číslo 29 s výrazným nápisem WÜSTENROT – což je stavební spořitelna – a VAPE SHOP – což je obchod s elektronickými cigaretami.

Gerty a Carl Coriovi ve své laboratoři ve washingtonské univerzitní škole lékařství, St. Louis, Missouri, 1947 |foto:U.S National Library of Medicine,

Na tom domě s číslem popisným 1168 se krčí ještě nepatrná pamětní destička s tímto textem: ​Gerty Theresa Radnitzová-Coriová, nositelka Nobelovy ceny za medicínu 1947, narodila se ​v tomto domě 15. srpna 1896.

Cedulka mě přiměla vzít si na pomoc pana Googla. Zjistil jsem, že tato dáma byla dcerou chemika a ředitele cukrovaru Otty Radnitze, vystudovala medicínu na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Tam se seznámila se spolužákem Carlem Ferdinandem Corim, po absolvování odjeli spolu do Vídně a tam se proti vůli rodičů vzali. V roce 1922 se rozhodli pro Ameriku, kde našli skvělé podmínky pro svoji vědeckou práci.

O Nobelovku za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů se v roce 1947 podělila se svým manželem a s argentinským fyziologem Bernardem Houssayem.

A já jsem v roce 2020 objevil v Petrské ulici pražskou rodačku, první ženu nositelku Nobelovy ceny za medicínu. Kolik máme tak znamenitých, světově proslulých rodáků? Věděl jsem o Bertě von Suttner, Jaroslavu Heyrovském a Jaroslavu Seifertovi.

​O tom, že se tak znamenitého ocenění dostalo také našim krajanům, manželům Coriovým, by se mělo učit ve škole. Dozvěděl jsem se o nich na stará kolena čirou náhodou; jenom proto, že jsem šel pěšky a rozhlížel se kolem.

Autor je spisovatel