Iva Pekárková: Mamut – už brzo ve vaší zahrádce

Projektu se říká „de-extinction“ – „od-vyhubení“. Poslední mamuti vymřeli před téměř 4000 lety. Teď jim znovu svitla naděje.

Čtěte také

Iva Pekárková: Příliš mnoho roztomilých ptáčků

Teda… podle vědců z Colossal už je znovuzrození mamuta jisté. Těžko říct, jestli tomu sami věří. Musejí přece zainteresovat sponzory a přesvědčit je, že mamut je už skoro na světě, aby získali dostatečné fondy. Výroba mamuta je nákladná a sponzory je třeba naladit.

Recept na mamuta je následující: je potřeba získat DNA z mnoha mamutů uchovaných v permafrostu, tu nasekvenovat a zkombinovat tak, aby v genomu zůstalo co nejméně „děr“. Pak nasekvenovat DNA mnoha slonů indických, což jsou nejbližší žijící příbuzní mamutů.

Nahradit sloní geny mamutími 

Potom je třeba vypátrat geny, které zajišťují, že je mamut dobře vybavený pro přežití ve velmi chladných oblastech – tedy geny, které kódují jeho malé uši, dva tukové hrby na hřbetě, huňatou srst, typ hemoglobinu a tak dál.

Čtěte také

Iva Pekárková: Ramadán a zdraví

Pak je třeba sehnat vzorek tkáně rostoucích slonů indických a přetvořit ho na indukované pluripotentní kmenové buňky (to je proces svou složitostí podobný černokněžnictví, ale není nutné zabíjet zvířata ani jejich embrya). V těch se pak geny slonů indických, nepřizpůsobených velké zimě, nahradí mamutími (takových genů je 65) a vytvoří se tak buňky sice sloní, ale obsahující geny, díky kterým se blíží buňkám mamutím.

Výsledek je potřeba řádně zkontrolovat, pak vložit jádro takové buňky do vajíčka zdravé slonice indické a vzniklé embryo v raném stádiu vložit do slonice. (K tomu je lepší využít samici slona afrického, protože ti se svou velikostí, na rozdíl od menších slonů indických, blíží mamutům.)

Čtěte také

Iva Pekárková: Kdo dělá binec

Pak je třeba se obrnit trpělivostí – gestace u slonů trvá skoro dva roky. Budeme-li mít štěstí, narodí se slonici zdravé mládě se všemi znaky mamuta.

Jak to zařídit, aby z mamuťátka vyrostl tělesně i duševně zdravý mamut, schopný samostatného života v divočině a úspěšné společenské interakce s jinými mamuty, to se, pokud je mi známo, zatím neví.

Iva Pekárková|foto:Kateřina Janoušková

Ale o ekologii i etologii zvířat se dnes ví hodně, a tak chci věřit, že se to nakonec podaří. I když se obávám, že to potrvá mnohem déle než slibované čtyři roky.

Mamutímu projektu moc držím palce a doufám, že se dožiju nejen mamutů, ale i blbounů nejapných, kteří jsou prý na řadě jako druzí. A časem možná i pterodaktylů.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně