Itálie před volbami

Jeho hlavní rival Walter Veltroni zase nehovoří o střetu zájmů, o zákonech na míru, které si Berlusconi dal schválit v době kdy byl u vlády a spíše poukazuje na to, že magnát již 15 let občanům nabízí stále stejný recept, který se již v minulosti neosvědčil. Se vší pravděpodobností si jsou oba tábory vědomy toho, že Italové jsou po dlouholetých potyčkách unaveni a že současná špatná hospodářská situace, kterou by světová krize mohla ještě přiostřit, postavila do popředí zcela jiné a základní problémy: jak to udělat, když platy nerostou, ale ceny potravin, paliv či energie naopak stále stoupají. Hovoří tedy spíše o tom, že by bylo třeba snížit daně, přinutit italské politiky, aby i oni začali na sobě šetřit a najít způsob jak zajistit mladým generacím lepší budoucnost než se rýsuje nyní. Samozřejmě, když se začne hovořit o tom, jak ty snížené daně v rozpočtu nahradit, jsou recepty nepřesné a jedna strana obviňuje druhou z falšování dat. Ale je třeba říci, že tentokrát ani Berlusconi zázraky neslibuje a spíše dodává, že "když pomyslím na to, co nás čeká, skoro se mi třesou nohy".

Domnívám se ale, že tato relativní umírněnost vyplývá i z dalšího faktoru, tj. že ani Berlusconi si není stoprocentně jist, že po volbách bude moci jednat tak jak by chtěl. Prohlašuje, že všechny průzkumy veřejného mínění dávají jeho seskupení "Lid svobod" desetiprocentní náskok nad Veltroniho demokratickou stranou. Bývalý římský starosta uznává Berlusconiho náskok, ale dodává, že odstup od pravice se neustále zmenšuje. Za současné situace se ale zdá, že Berlusconi zvítězí a bude mít v poslanecké sněmovně pohodlnou většinu. Ale výsledek hlasování v senátu je dosti nejistý, protože tam se hlasuje podle složitého regionálního klíče a přesná předpověď není možná. Několik rozhodujících křesel by mohli získat křesťanští demokraté, kteří se tentokrát s magnátem nespojili. Berlusconi by se tedy mohl ocitnout ve stejné situaci jako Prodi, tj. v senátu by mohl mít většinu jen několika křesel. V tom případě by se s poraženým musel alespoň v otázkách některých základních reforem dohodnout, pokud by nechtěl, aby jakékoliv hlasování v Senátu bylo jako za Prodiho vlády detektivkou s otevřeným koncem. A to by po rozjitřené volební kampani plné osobních výpadů nebylo možné. Nedá se ani vyloučit, že jak Berlusconi tak Veltroni s touto eventualitou počítají, tj. že příští legislatura bude opět relativně krátká, bude třeba prosadit reformu volebního zákona, snížit počty poslanců a senátorů, možná i změnit celou funkci Senátu, nemluvě o některých naléhavých hospodářských otázkách. A pak po dvou třech letech jít znovu do voleb, za zcela jiné situace. Z tohoto úmyslu ostatně oba leadery podezírají představitelé všech ostatních menších politických sil, kteří vyzývají voliče, aby nesvěřili zemi do rukou dvou početně omezených mocenských skupin.

Snaha o to, aby se předvolební kampaň udržela v mezích korektnosti by ale mohla ztroskotat na problému privatizace letecké společnosti Alitalia. Problém není v Alitalii samotné, všichni vědí, že návrh Air France-Klm je sice nemilosrdný, ale je jedinou cestou k tomu, aby nezkrachovala. Zakopaný pes je v milánském letišti Malpensa, které má být dle návrhu Paříže deklasováno ve prospěch římského letiště Fiumicino. O tom ale političtí představitelé severní Itálie, tj. Liga Severu a mnozí Berlusconiho stoupenci nechtějí ani slyšet. Magnát sám se k věci zatím opatrně nevyjadřoval, ale mohl by být přinucen přiznat barvu a celá volební kampaň by mohla skončit nesmyslnou srážkou Severu proti Jihu země.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .