Itálie má nový volební zákon

Ti, kteří se před 12 lety se snažili přiblížit Itálii ostatním velkým demokraciím západní Evropy, chtěli vytvořit dvě velká seskupení, která by vládla zemi po celé parlamentní období a realizovala nezbytné reformy. Sice se zrodily velké koalice, ty ale zůstaly uvnitř velmi různorodé a rozhárané, takže vlády sice trvaly mnohem déle než dříve, ale krize probíhaly za zavřenými dveřmi, mezi rozháranými stranami koalice.

Já sám jsem se ocitl jednou na velkých rozpacích, protože v mém okrsku v prvním okamžiku kandidovali za pravici jednoho postfašistu a za levici člena ortodoxní komunistické strany, který si dobře rozuměl s pražskými normalizátory po roce 1969. Naštěstí ho pak vyměnili za centristu.

Tyto úvahy ale italského premiéra Silvia Berlusconiho nezajímaly. Po neustálých porážkách při obecních, regionálních volbách či hlasování do evropského parlamentu došel k názoru, že na debaklu má velký podíl většinový volební zákon. Stoupenci Ligy severu jen obtížně dávali svůj hlas kandidátům jiných stran vládní koalice, například Národní Aliance či Křesťanských demokratů. A křesťanskodemokratický volič také kandidáta ligy nerad volil. Naopak voličstvo opoziční levice má mnohem větší disciplinu. Je ochotno si zacpat nos, zavřít oči a uši a dát hlas i klerikálovi, za podmínky, že se staví proti Berlusconimu. A tak se v létě magnát rozhodl, že pravidla hry je třeba změnit - proporční systém by podle jeho expertů rozměry porážky velmi zmírnil. A tak se rozhodl prosadit změnu pravidel hry v parlamentu.

Své spojence přesvědčil celkem snadno o tom, že stavět se proti jeho plánu nemá smysl: jsou s ním ve vládě již 4 a půl roku a sdílejí s ním zodpovědnost za všechno, co jeho kabinet během této doby udělal či neudělal. A odmítl námitky opozice, že v normální zemi se pravidla hry stanoví společně, protože dnešní opozice by zítra mohla být ve vládě a naopak. A aby ukázal, že věc míní vážně, seděl v rozporu se svým zvykem v parlamentu nepřetržitě po celou dobu debaty. Opozice se pokusila o obstrukci, ale početní převaha pravého středu je drtivá jak ve sněmovně, tak v senátu.

Berlusconi a jeho spojenci prohlašují, že nový zákon je demokratický, protože dává každému voliči možnost zvolit svou vlastní stranu a kandidáta a navíc zaručí stabilitu, protože stranám, které se sdruží do koalice, zaručí prémii ve formě křesel v případě vítězství. To je sice pravda, ale zákon má některé háčky a systém je nesmírně komplikovaný.

Pro volby do poslanecké sněmovny je celé území Itálie rozděleno do 27 volebních obvodů. Nedávají se žádné preferenční hlasy, takže o kandidátních listinách jednotlivých stran budou rozhodovat sekretariáty politických partají. Jestliže Vás tedy postaví na padesáté či šedesáté místo na kandidátce, máte malou možnost být zvolen.Naopak přátelé tajemníka se určitě dostanou na přední místa. A protože to bylo příliš jednoduché, Berlusconiho stratégové vymysleli další komplikaci. Volby do Senátu jsou také proporční, ale obvody jsou narýsovány podle současného administrativního rozdělení země na 20 regiónů. A v každém z nich se bude volit odděleně. Jinými slovy by mohlo dojít k tomu, že v poslanecké sněmovně bude zcela jiná většina než v senátu s katastrofálními následky pro schopnost nové vlády skutečně vládnout. Podle některých politologů toto byl právě úmysl současného premiéra, který asi počítá s porážkou, ale doufá, že nová vláda bude bezmocná.

Opozice doufala, že prezident republiky Carlo Azeglio Ciampi zákon nepodepíše, protože ho bude považovat za protiústavní. Opoziční leader Romano Prodi dokonce obvinil vládní koalici z nátlaku na hlavu státu. Ciampi ale zákon, i když nerad, určitě podepíše a dubnové volby v roce 2006 proběhnou podle nového zákona. Prodi prohlásil, že jestliže ve volbách vyhraje, zákon určitě změní. K tomu je ale daleko. Pro opozici bude důležitější konečně vypracovat důvěryhodný vládní program, zapomenout na řevnivost mezi levicí a centristy a nenechat se zaskočit neustále novými nápady Berlusconiho. Volební kampaň bude dlouhá a určitě tvrdá. Premiér ji včera večer zahájil prohlášením, že současní leadeři italské levice jsou vnuky kambodžského diktátora Pol Pota, kteří si jen vyprali košile, aby vypadali jako sociální demokraté.