Íránský šach a ruský mat

Mlčky předpokládají, že Evropané, Číňané, Indové, Iránci, Brazilci a jiní národové se v budování nového světa jaksi přirozeně stmelí kolem Moskvy, neboť jen ta má jaderný potenciál srovnatelný s americkým a může je ochránit. Realita mnohopolarity se ukázala být pro Rusko mnohem méně jednoznačnou a často ústí v hořkost a ponižování. Mnozí za dobré peníze nakupují ruské zbraně, leč žádný respekt nejeví. Tak třeba, zcela nedávno dodala Čína do Pákistánu první letku stíhaček JF-17 osazených ruskými motory, i přesto, že Moskva prý obdobné dodávky přísně zakazuje. Číňané si hold dělají, co chtějí, v plném souladu s pořekadlem, kdo platí, ten si objednává muziku.

V únoru Iránci zastavili financování dokončovacích prací na jaderné elektrárně v Búšehru a slíbili obnovit platby až po dodání jaderného paliva a za podmínky, že Moskva zablokuje v Radě bezpečnosti OSN rezoluci o sankcích proti Iránu. Nečekané třenice jsou odrazem celkově nevyjasněného, dvojsečného postoje Moskvy. Nejednoznačnost se projevuje v tom, že pravá ruka neví, co dělá levá. Anebo ví a dělá to nerada, ale přece jenom dělá. V prosinci Rada bezpečnosti OSN zavedla proti Iránu omezené sankce ve snaze donutit ho zastavit obohacování uranu a dostavbu reaktoru schopného produkovat zbrojní plutonium. Teherán se Radě bezpečnosti hlasitě vysmál v přesvědčení, že Moskva ho svým vetem podpoří. To se nestalo a v minulých týdnech hlasy všech velmocí včetně Ruska schválila Rada bezpečnosti další, přísnější rezoluci zahrnující omezení na dodávky zbraní. Rezoluce zakazuje jakékoli zbrojní dovozy z Iránu a doporučuje zdržet se dodávek těžkých zbrojních systémů do Iránu, jak ofenzivní, tak i defenzivní povahy.

Teherán nepokrytě zásobuje zbraněmi teroristické organizace: Hizballáh v Libanonu, islámisty v Somálsku a četné další. Patří k nim balistické rakety s doletem do sta kilometrů, řízené protilodní střely a špionážní bezpilotní letadla. Americké vojenské námořnictvo v rámci mezinárodních sankcí smí nyní prohledávat iránské lodě a nutit k přistání a prohlídce iránská dopravní letadla. Moskva si zajistila v rezolucí zadní dvířka, aby mohla nadále nerušeně dodávat součástky k vojenské technice z předchozích zásilek. Avšak rezoluce značně ztěžuje nové velké obchody, o kterých se léta jednalo, v jejichž rámci měl Teherán dostat stíhací bombardéry a protivzdušné komplexy S-300. Rusko se plní fámami, že pro nejhorší případ již je zřízen tajný kanál, jímž Rusko bude nadále vyzbrojovat Irán prostřednictvím Běloruska. Právě po původu těchto fám pátral dopisovatel deníku Kommersant Ivan Safronov, jemuž se tato snaha stala osudnou: skončil defenestrací jako Masaryk.

I když úřední místa ujišťují, že spor kolem financování Búšehru bude co nevidět zažehnán, podstata nejednoznačného ruského postoje tkví jinde. Rusko se iránského mocenského vzestupu oprávněně bojí. Proto už od roku 2000 důsledně posiluje své kaspické loďstvo, jež v sovětských dobách bylo zadním dvorečkem, na který nebylo záhodno utrácet peníze. Rusko v současnosti nestaví mnoho lodí, ale to, co staví, posílá především na Kaspik. Od roku 2001 tam plave nová bitevní loď Tatarstán osazená protilodními střelami Uran a raketovými komplexy Osa. Letos k ní má přibýt další loď stejné třídy. Na Kaspiku plují četné raketové rychločluny, minolovky, korvety a hlídací čluny pohraničních vojsk. Jsou tam také výsadkářská plavidla na vzduchovém polštáři. 77. brigáda námořní pěchoty se základnou v městě Kaspijsk je pokládána za nejbojeschopnější jednotku ruského válečného námořnictva.

A není divu: již patnáct let si Irán klade nárok na polovinu dna Kaspického moře oplývajícího ropou a plynem. Pokud nynější islámistický režim v Teheránu nabude jaderný statut, kremelští náčelníci budou mít ještě neklidnější spánek.

V roce 2001, kdy armáda Talibů byla připravena vpadnout do středoasijských republik, ruský generální štáb neměl žádné přichystané rezervy a doufal v zázrak. Tehdy Putin s nadšením podpořil protiteroristickou koalici vedenou Američany. Před hrůzami mnohopolárního světa Rusko paradoxně hledalo záchranu u Spojených států, a ty svým tažením na Kábul vytlačily talibanské nebezpečí daleko za Hindúkuš, do pakistánského pohraničí. Paralely s Iránem jsou nabíledni. Proto první náměstek ministra energetiky USA Clayton Sell během své návštěvy Moskvy příznivě hodnotil změny ruského kurzu. To je v diplomacii obvyklé i tehdy, když se ví, že někdy pevný kurz se vrtí ze strany na stranu jako psí ocásek a nikdo ani v cizině, ani v Moskvě neví s jistotou, kam se vtne příště.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .