Íránské atomové zbraně se obávají i Arabové

Tato slova nepocházejí s amerického pravicového týdeníku Weekly Standard, i když by to tak mohlo vypadat. Jejich autorem je Abdul Rahman Al Rašíd, komentátor internetového serveru Arab News. Zatímco při pohledu ze západu vypadá Blízký a střední východ jako oblast plná více méně stejných režimů s podobnými cíli, zblízka je možné rozeznat, že vše je o něco složitější. Jedním z podstatných detailů je to, že mezi arabskými zeměmi a Teheránem panuje kvůli íránskému jadernému programu značné napětí. Za "extremistické režimy v rukou idiotů" komentátor Al Rašíd považuje Izrael a Írán.

Je nezpochybnitelnou pravdou, že pokud by Teherán atomovou zbraň získal, značně by to pozměnilo diplomatické a strategické poměry na celém světě. Írán, který se obává amerického útoku, a který nejméně od války s Irákem trpí pocitem zranitelnosti, by se pomocí jaderné zbraně takříkajíc "imunizoval". Jaderné zbraně se v Americe kdysi označovaly jako "zbraně posledního soudu", či zbraně "zajišťující vzájemnou destrukci" a kdo je má, je de facto nenapadnutelný.

Poměry by se ale změnily především v oblasti Perského zálivu. Hlavní obavu z "Perské bomby" má především Saúdská Arábie, která Teherán považuje za zemi neméně nebezpečnou než Izrael a jistě o dost nevypočitatelnější. Je pravděpodobné, že do budoucna se Rijád bude snažit dohnat Teherán a získat svou vlastní atomovou bombu. Neklidné budou i další státy, například Turecko, Jordánsko, Sýrie, Jordánsko. Možná i budoucí irácká vláda, byť šíitská, nemusí nést s klidem novou strategickou situaci.

Zajímavé je, že Íránu napomáhají k získání zbraně jiné jaderné velmoci, které by teoreticky neměly mít zájem o rozšiřování exkluzivního jaderného klubu. Je to především Rusko, které s Íránem spolupracuje téměř sebevražedným způsobem. Jak se ukázalo v posledních dnech, některá kriticky důležitá zařízení, především odstředivky, dodal otec pákistánské jaderné bomby profesor Chán. Je pravděpodobné, že se tak stalo s vědomím jeho vlády. Pákistán při tom s Íránem přímo sousedí a je významným americkým spojencem.

Rivalem Pákistánu je v oblasti především Indie. Ta však kupodivu s Íránem čile obchoduje a nyní například chystá výstavbu plynovodu v hodnotě několika miliard dolarů, který by její rychle rostoucí ekonomice zajistil nový zdroj energie. Poznamenejme jen k, že export íránského plynu poněkud zpochybňuje tvrzení Teheránu, že jaderný program země potřebuje kvůli nedostatku jiných energetických zdrojů.

V klidu zatím zůstává i jaderná velmoc Čína, která s Teheránem od půli osmdesátých let na vývoji jaderných zařízení spolupracuje. Ta se zatím soustředí spíše na budování své úlohy důležitého zprostředkovatele s jinou problémovou zemí - Severní Koreou.

Znepokojeny jsou tedy spíše arabské země na západ od Íránu. Ohrožený se ale cítí také Izrael, který je v dosahu íránských raket i nenávistné propagandy náboženských vůdců. V pátek vyšlo najevo, že Ukrajina v uplynulých letech dodala do Íránu rakety s plochou dráhou letu, schopné nést jaderné hlavice, které zasáhnou i izraelské území.
O Izraeli se také v médiích západu i východu spekuluje v souvislosti s údajným zamýšleným útokem na jaderná zařízení v Íránu. Něco podobného Izrael udělal v roce 1981, když preventivně rozbombardoval irácký reaktor v Osiraku budovaný za pomoci Francie.

Komentátor Arab News Abdul Rahman Al Rašíd, citovaný v úvodu, považuje právě Izrael - vedle Íránu - za druhý z extremistických států, kterého se Arabové musejí bát. Tato analýza ale není podle mého názoru přesná. Domnívám se, že izraelský jaderný arzenál byl zatím faktorem míru. Nikdo nemůže myslet vážně, že by Izrael, pokud opravdu jadernou zbraň vlastní, opravdu hodlal zbraň použít proti kterékoli z okolních zemí. Naopak skutečnost, že Izrael disponoval odstrašující jadernou silou, zabránil některým režimům vyvolat s ním konflikt.

Oproti tomu íránský jaderný program může zažehnout nový proces v celé oblasti tím, že okolní státy donutí k nějaké reakci. Již jsme se zmiňovali o možných plánech Saúdské Arábie, která se bude snažit zbraň také pořídit. Dále, sama skutečnost, že se spekuluje o možnosti amerického či izraelského leteckého zásahu, zvyšuje v oblasti napětí. Je také dobře známo, že síla, kterou jedinec a nebo stát má, ovlivňuje jeho chování - a jaderná zbraň je síla, která jednání státu nepochybně ovlivnit může. Mnoho Íránců také jaderný program chápe jako otázku cti a důstojnosti jejich země, a získání této zbraně může oddálit vnitropolitické změny, na které se v Íránu i mimo něj už několik let čeká. Jestliže tedy Írán získá jadernou zbraň, ublíží tím světu, celé oblasti, i sám sobě.

Dnes už se skoro nehovoří o tom, že Jihoafrická republika před lety jadernou zbraň měla, ale v roce 1990 se jí dobrovolně zřekla. Je bohužel málo pravděpodobné, že by podobný nápad měli i v Teheránu.