Íránská pohostinnost
V případě patnácti britských vojáků zadržovaných v Íránu stojí tvrzení proti tvrzení. Zda byli chyceni půl kilometru uvnitř íránských teritoriálních vod, anebo tři kilometry před touto hranicí ve vodách iráckých, se těžko prokazuje. Írán a Británie po sobě vzájemně chtějí omluvu, z čehož pro zadržované vojáky plyne, že si ještě nějaký čas budou užívat íránské "laskavosti, ohleduplnosti, vřelosti, soucitnosti a velké pohostinnosti", jak alespoň popisuje situaci zajatců britská vojačka Faye Turneyová ve svém druhém dopise, zveřejněném včera íránským velvyslanectvím v Londýně.
U dopisů vězňů zveřejněných jejich vězniteli se ovšem nikdy neví, zda jsou autentické. Jelikož dopis nedorazil poštou v zalepené obálce, máme spíše co do činění s propagandou. Nasvědčuje tomu i řečnická otázka vojačky k poslancům Dolní sněmovny, zda není načase začít se stahováním britských vojáků z Iráku. Pokud by se nejednalo o dopisy vynucené či vymyšlené, Írán by pisatelku určitě ochotně propustil, aby její názory svobodně zazněly v Londýně na tiskové konferenci.
Pravděpodobnější ale je, že se z Íránu jen tak nedostane, aby se svět nedověděl, že nic nepsala, anebo že se jednalo o pouhý diktát. Incident ukazuje, že íránský režim je skutečně nebezpečný. Je-li schopen takto stupidní propagandy, pak je schopen čehokoli. A pokud navíc Británie neuspěje v Radě bezpečnosti s rezolucí vyzývající k propuštění námořníků kvůli postoji Ruska a Číny, bude to znamenat že nebezpečný Írán má i nebezpečné sympatizanty. Což je pro nás možná ještě horší zpráva než ty o íránském jaderném programu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
