Íránská konference o holocaustu

Vedle údajných íránských expertů se za řečnickým pultem prezentovali i zástupci z Evropy, USA i dalších zemí. Například Australan Frederick Toben, který v minulosti strávil sedm měsíců v německém vězení za podněcování k rasové nenávisti. Trestnímu stíhání kvůli popírání holokaustu čelil i francouzský spisovatel Georges Thiel. Chyběl jeden z nejznámějších popíračů Brit David Irving, který byl letos v Rakousku za totéž odsouzen do vězení. Zastupuje ho australská tanečnice, v civilu též neonacistka Michel Renoufová a bizarní sbírku doplňuje David Duke, zástupce amerického Ku Klux Klanu.

Je pravděpodobné, že žádná z rodných zemí zmíněných účastníků by nikdy nepřipustila konání takové konference na vlastní půdě. Je to ale jediný důvod, proč se setkání uskutečnilo právě v Teheránu? Určitě nikoli. Myslím, že lze uvést několik důvodů, proč íránský prezident Ahmadíněžád tuto konferenci zaštítit svým jménem a dokonce na ní vystoupil. Prvním důvodem je to, že Ahmadínežád se chtěl blýsknout před domácím i spřáteleným zahraničním publikem jakožto ten, kdo nejvytrvaleji a nejneohroženěji klade odpor Spojeným státům a jejich prodloužené ruce v regionu, tedy Izraeli. Každému je přitom jasné, že holokaust je izraelské téma číslo jedna. A fakt, že být proti Izraeli nebo USA ještě žádnému muslimskému vůdci neublížilo je ještě jasnější. Za druhé, být proti Izraeli je jen druhou stránkou téže mince, a tou je verbální obhajoba palestinské věci. Brát se za Palestince je oblíbené téma u mnoha diktátorů Blízkého východu. Je to spolehlivý způsob, jak odvést pozornost od neuspokojivého stavu veřejných služeb nebo vysoké nezaměstnanosti, aniž by to kdokoli mohl kritizovat. K náhradním problémům se ale neutíkají jen diktátoři, ale i jejich poddaní. Je jednodušší temperamentně demonstrovat proti fiktivnímu a nebo i skutečnému útlaku Palestinců, než vystoupit proti vlastnímu utlačovatelskému režimu nebo než si připustit, že moje země zaostává za většinou světa a je s tím třeba něco dělat. Zatřetí, v Íránu dobře vědí, že holokaust patří k západním tabu, k tématům, na které jsou všechny evropské i severoamerické vlády citlivé. Proto konat takovou konferenci, to je pokus o urážku celého západu, nejen židů. Je to také způsob, jak vyvinout źpětný tlak na západní země, které po Íránu chtějí, aby zpřístupnil svá jaderná zařízení. Ideální by pro Teherán bylo, kdyby donutil západ k nějaké reakci. To by mohlo režimu přihrát nějakou tu podporu, které se mu v poslední době nedostává. I v Íránu platí, že jakmile dojde na zahraniční tlak, lidé začnou podporovat sebehorší vládu, jako kdyby režim a vlast byly totéž. Za čtvrté, prezident Ahmadínežád tvrdí, že testuje západní toleranci. Byl to mimo jiné právě íránský režim, kdo dával ostentativně najevo uraženost po loňském zveřejnění dánských karikatur proroka Mohameda. Írán proto před pár měsíci uspořádal výstavu karikatur holokaustu a konference z tohoto týdne je dalším krokem, jak ukázat západu, že Írán si islám urážet nenechá. Za páté, zatímco západní země ještě pořád trpí výčitkami svědomí za šedesát let staré události, Íránci naopak sdílejí pocit, rozšířený po celém Blízkém východě, že stát Izrael vzniknul jen v důsledku evropského poválečného rozhodnutí odškodnit židy tím, že jim přidělí stát. Za to ale prý zaplatili Arabové žijící na území dnešního Izraele. Umírněnější lidé na Blízkém východě uznávají, že utrpění židů bylo velké, ale i oni obvykle odmítají vznik Izraele jako řešení - ještě pořád vnímají Izrael jako dočasný fakt, jako něco, co jednoho dne zmizí. Radikálnější odpůrci Izraele jdou mnohem dál - popírání existence holokaustu je jedna ze strategií, jak židovský stát delegitimizovat. Domnívají se, že židé si vyhlazování vymysleli, aby jím mohli vydítat západ. Jiní zas například tvrdí, že dnešní Izrael je vlastně pravým dědicem třetí říše, který vyhlazuje pro změnu Palestince. Zpodobňovat izraelské politiky jako nacisty patří v blízkovýchodních novinách celkem k běžnému standardu. Ahmadínežád jednal jako politik, který nemá žádné skrupule a jeho osobní názory možná nehrály v celé záležitosti žádnou roli. Bizarní směsku lidí, kteří na konferenci přijeli, spojuje opravdu jen nenávist k židům, vždyť copak americký vůdce Ku klux klanu se opravdu považuje za přítele snědých Íránců? Přesto má celá akce jeden pozitivní rys. Právě zmíněný David Duke se rozhořčoval nad tím, že o holokaustu se nemůže vést svobodná debata. Možná nikoli - kolem této otázky se vznáší jakési dusno. Západ si může položit otázku, zda uvolnit vlastní tabu, a nebo naopak jestli ho jeho vlastní nadměrný liberalismus v mnoha ohledech nezavedl do slepé uličky. Jestli západní civilizaci, která se oproti jiným oblastem světa opravdu vyznačuje neobvyklou tolerancí, necharakterizuje nejen extrémní liberalismus, ale třeba také víra v určité hodnoty, jako je třeba respekt k mrtvým i jejich pozůstalým.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .