Írán, rakety a revoluce

To je ovšem jen jeden z mnoha darů, které sám sobě chce dát současný režim k třicátému prvnímu výročí revoluce z roku 1979. Západní zdroje tento vědecký a technický úspěch sledují s obavami. Raketa, která létá do vesmíru mimo jiné také demonstruje íránskou schopnost sestrojit střelu, která létá tisíce kilometrů daleko. To ostatně neskrývá ani Teherán, který představil mimo jiné i modernizovanou verzi rakety dlouhého doletu Sadžíl 2 s doletem asi 2000 kilometrů. To znamená, že dolétnou třeba až do jihovýchodní Evropy.

Právě raketový potenciál Íránu se stal předmětem mnoha nových studií a úvah na západě. Američané v současné době neskrývají, že zajistit se proti dalekonosným raketám, ale i střelám středního doletu je pro ně jednou z priorit. Musejí totiž ochránit nejen své území za oceánem, kam zatím íránské střely nedoletí, ale i své vojáky v oblasti perského zálivu a své spojence. Arabské státy jsou totiž velmi znepokojeny růstem íránských ambicí a íránským jaderným programem, a Washington tedy čelí jejich jasnému požadavku. Buď nás zajistí Američané, a nebo uvolníme svazky s vámi, a buď se sami vyzbrojíme jadernými zbraněmi, což by bylo nebezpečné, a nebo pokusíme se nějak dohodnout s Íránem, což by bylo ještě nebezpečnější. Spojené státy momentálně pracují na rozmístění mobilních protiraketových baterií typu Patriot ve čtyřech nejmenovaných státech Perského zálivu. Kromě toho prezident Obama v rámci nového vojenského rozpočtu, mimochodem v dosud rekordní výši, počítá s přepracováním celé protiraketové obrany. Jak známo, vloni odstoupil od stavby radaru v České republice a raketového sila v Polsku. Nyní počítá s hustou sítí radarů a střel rozmístěných na lodích známé jako systém Aegis, jež by měla být dokončena již příští rok. Ve skutečnosti ale součástí systému budou do roku 2018 i základny na jihu a severu Evropy, které budou chránit celý kontinent - tedy i nás. Špatnou zprávou pro Ameriku i Evropu je, že zkouška nového systému protiraketové obrany proti dalekonosným raketám se zatím nedá považovat z úspěšnou. Před několika dny tak například selhal pokus sestřelit dalekonosnou raketu pomocí nového systému GMD - američtí odborníci nyní budou zkoumat, co selhalo během testu, který sám o sobě stá 150 milionů dolarů. Právě obrana proti těmto střelám je klíčová pro budoucí strategické postavení USA, protože právě tyto rakety budou ohrožovat americké území. Podle nejnovějších odhadů se soudí, že to nebude severní Korea, ale Írán, kdo bude jako první mít mezikontinentální střely. Írán však připoutal pozornost ještě jedním krokem. Prezident Ahmadínežád šokoval svět, když prohlásil, že jeho vláda je ochotna přistoupit na návrh skupiny 5+1, a vyvést větší část svého uranu do ciziny. Tento návrh, s nímž přišli zástupci stálých členů Rady bezpečnosti a Německa, před tím Írán dvakrát odmítl. Podle tohoto schématu by Írán poslal do Ruska a Francie větší část svého obohaceného uranu, a za to by zhruba během roku dostal zpracované palivové tyče. Tím by měl k dispozici palivo pro civilní energetický reaktor, o který mu údajně jde, a mezinárodní společenství by mělo kontrolu nad íránskými zásobami uranu. Panují totiž obavy, že Íránu jde ve skutečnosti o získání vysoce obohaceného uranu pro vojenské účely.

Nyní tedy íránská vláda s plánem souhlasí, a tím vyvolává spekulace o tom, zda to skutečně myslí vážně, a nebo zda jde jen o zdržovací taktiku, v níž dosáhla velkého mistrovství - čeká se, kdy přijde s drobnými pozměňovacími návrhy. Některá z vysvětlení, proč s plánem souhlasí počítají s tím, že Írán může mít i jinou motivaci. Například skutečnost, že íránská jaderná zařízení jsou v čím dál horším stavu, a íránští inženýři by stejně museli ustat v práci - takto mohou udělat z nouze ctnost. Íránu se také tenčí zásoby uranu. Navíc Írán čelí nebezpečí, že pokud návrhu skupiny 5+1 nevyhoví, bude postižen nyní již čtvrtou sadou sankcí Rady bezpečnosti za to, že na plán nepřistoupil. Tentokrát by šlo o sankce, které by citelně postihly některé podniků, na nichž mají osobní zájem vysoce postavení členové Revolučních gard. Západ však ještě pořád bude muset přemluvit Čínu, které se do dalších sankcí nechce, a jak se zdá i Rusko, které má letos spustit jaderný reaktor v Búšéhru. Jiný typ sankcí, který v pátek schválil americký Senát, by postihl íránský import benzínu. Írán je totiž sice jedním z největších exportérů ropy, ale není schopen vyrábět ze suroviny palivo, a více než třetinu rafinované ropy dováží. Odborníci však soudí, že sankce vůči firmám, které Íránu palivo dodávají, jako je třeba i francouzský Total nebo britský British Petroleum, nebude mít zásadní účinek, ale mohou benzín pro Íránce zdražit.

Co se týče domácí politiky, íránský režim zůstává neoblomný. Minulý týden popravil dva muže obvinění z nepřátelství proti Bohu za podvratnou činnost a za účast na protivládních demonstracích. Celkem bylo již vyneseno jedenáct trestů smrti. Zároveň začal nový monstr-proces s další skupinou politických aktivistů, přičemž nejvyšší trest hrozí pěti z nich. Režim i veřejnost mají ještě v paměti krvavé střety z konce prosince, a počítá se s tím, že k něčemu podobnému může dojít 11. února, kdy vyvrcholí oslavy výročí islámské revoluce. Právě tento den chtějí reformátoři využít k dalším protestům, a to tím spíše, že neúspěšný prezidentský kandidát Mír Husejn Músáví ve svém úterním prohlášení označil současný režim za tyranský a oznámil, že hodlá vytrvat ve svém odporu proti němu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .