Irák před volbami

Lednové volby sunité většinou bojkotovali a tím pádem neměli prakticky žádné parlamentní zastoupení. V následujícím období se tato nevyváženost výrazně projevila, a to i přesto, že Američané (a samotná irácká vláda) pro ně nakonec vytvořili v celé řadě případů výhodnější podmínky. Ať šlo o sestavování kabinetu nebo komisi, jež navrhovala text ústavy, sunité byli přizváni bez potřebné parlamentní váhy. Byl to ale proces, kulhající na jednu nohu. Mimochodem, ti kdo přijali nabízená křesla, se vzápětí stávali terčem atentátů.

Jak to bude nyní? Některé strany sunitů se účastnily kampaně, ale jejich představitelé se raději pohybují v hermeticky uzavřeném prostředí, protože jsou v přímém ohrožení života. Odbojné skupiny totiž označily volby za "satanův plán" a sunitu, který do nich půjde, považují za zrádce. Několik politických představitelů skutečně přišlo během předvolební kampaně o život. Americký prezident George Bush ovšem v dalším ze série projevů k Iráku prohlásil, že účast menšinových sunitů bude tentokrát větší, protože mnozí pochopili lekci demokracie: že totiž pokud chtějí mít vliv, musí volit.

Bush vystoupil tentokrát ve Filadelfii a poprvé se také vyjádřil k počtu iráckých obětí. Těch je podle něj doposud 30 000, což je počet, který uvádějí některé nezávislé organizace, především Iraq Body Count. V ní jsou Američané a Britové, kteří se snaží mapovat situaci především sledováním médií. Jiné odhady jdou až k trojnásobku zmíněného počtu, není ale jasné, o jaké informace se přesně opírají.

Co se týče projevu prezidenta Bushe, jednou z jeho hlavních myšlenek bylo očekávání, že letošní rok bude zlomovým ve vývoji Iráku, a také v dějinách demokracie na celém Blízkém východě. Zatím se samozřejmě nedá posoudit, jak to bude jednou z pohledu historiků. Zdá se ale, že pro letošní rok bylo typickým úkazem spíš to, že se v Iráku rozcházely plány na papíře s realitou v terénu.

Kdybychom se totiž drželi teoretických plánů, v podstatě by se čtvrtečními volbami završil proces politické obnovy. V lednových volbách se vytvořil dočasný parlament, ten zvolil vládu a prezidenta a jeho hlavním úkolem bylo dát Iráku novou ústavu. Jak už bylo ale řečeno, proces nezačal ideálně, protože sunité bojkotovali volby, a klíčový proces přijímání ústavy narazil tím pádem na nepřekonatelné problémy. Šíité a Kurdové ji nakonec prosadili bez podpory sunitů a v následném referendu byly stanoveny takové podmínky, aby tato menšina ústavu prakticky nemohla odmítnout.

Nový parlament je nyní volen podle ústavy, kterou jedna ze tří komunit nepřijala za svou. A to je velký problém. Kdyby dosáhla volební účast sunitů irácký průměr, možná by se dalo polemizovat o tom, že problém se nakonec podařilo překonat. Konec konců, ústava je dobrá i pro sunity, jejich odmítavý postoj byl spíš z principu, než kvůli nějakým konkrétním požadavkům.

Dodejme, že účast sunitů v politickém vývoji země je více než žádoucí. Už proto, aby Irák nepadl do rukou islámských fundamentalistů. Na šíitských předměstích Bagdádu probíhala kampaň i pod hesly "ano islámu" nebo "ano náboženské vládě". Na jihu země (kde převládají šíité) ovládly situaci milice místních náboženských stran. Začaly nutit obyvatele k nošení náboženských oděvů a zakázaly prodej alkoholu. To všechno jsou velice negativní signály.

Zahraniční Iráčané mohou volit už nyní, což je důležité, protože jejich počet je obrovský. Představuje skoro desetinu oprávněných voličů. Mnozí totiž utekli před nepokoji hlavně do Jordánska. Hlasování se ovšem odehrává v patnácti zemích, kromě jiného také v Evropě. Nejblíže k nám v Rakousku nebo v Německu.

Z technického hlediska je největším problémem bezpečnost. V nynějších volbách půjde ale o víc. Na čtyři roky se zadefinuje situace. Dvojice nebezpečí - tedy neúčast sunitů, stejně jako zvýšený vliv islamistů - může tedy tentokrát na relativně dlouhý čas docela nepříjemně zkomplikovat situaci.