Irácký prezident a pravidla referenda

5. říjen 2005

Irácké referendum o ústavě se stává klíčovým bodem tamní politiky. Je totiž jasné, že jedna z tamních komunit navrhovaný text odmítá. Jsou to sunité, kteří za Saddáma Husajna v zemi vládli, přestože tvoří pouze 20% jejího obyvatelstva. Je ale otázka, zda bude v jejich moci ústavu odmítnout - samozřejmě, v případě že by to chtěli učinit.

Celou kauzu provázejí poněkud nečekané kroky. Až do konce minulého týdne se předpokládalo, že sunité mohou ústavu odmítnout, protože k tomu byl potřebný nesouhlas dvou třetin voličů ve třech provinciích. Sunité mají přitom spolehlivou většinu ve čtyřech z 18-ti provincií. Takže by to pro ně neměl být problém. Jejich politici ostatně vyzývali voliče, aby šli volit a hlasovali záporně.

Dva týdny před referendem učinil ale irácký parlament překvapivý krok. Rozhodl, že k odmítnutí nejsou potřebné dvě třetiny těch, kdo přišli do volebních místností, ale všech oprávněných voličů. Vyvolalo to doslova mediální bouři. Objevily se titulky, že Iráčané mění pravidla - v neprospěch sunitů. Celou záležitost kritizovala posléze i OSN, která žádala nápravu. Samotní sunité začali vyzývat k bojkotu voleb - což by samozřejmě situaci jenom zhoršilo.

Nepříjemné otázce neunikl ani irácký prezident Džalál Talabání, který dnes končil třídenní návštěvu Prahy. V sídle Svobodné Evropy na tiskové konferenci prohlásil, že rozhodnutí parlamentu není ničím překvapivé, dalo se čekat a je v linii základních zákonů, jež byly odsouhlaseny po pádu Saddáma Husajna.

"Rozhodnutí parlamentu bylo přesně ve smyslu našeho práva, jež bylo přijato všemi Iráčany, vládní radou a spojenci. V tomto rozhodnutí není nic nového".

Dál se k celé záležitosti irácký prezident nevyjadřoval. Na opakovanou otázku ale zopakoval, že krok parlamentu byl naprosto korektní. V tu chvíli ovšem netušil, že za okamžik samotní iráčtí poslanci změní názor. Drtivým poměrem hlasů (119:28) totiž obnovili původní výklad. Pro sunity nevýhodná pravidla tedy neměla dlouhého trvání: jenom od neděle do středy.

Dá se samozřejmě konstatovat, že nynější výklad je správný, a to i přesto, že přijetí ústavy bude dobré pro všechny Iráčany, včetně sunitů. Do jisté míry se totiž stalo to, co v případě evropské ústavy: i v Iráku hrozí, že se bude nakonec hlasovat o něčem docela jiném a sunité budou pouze ventilovat svoji celkovou nespokojenost. Pravidla se ale nemají měnit v průběhu hry. Mimochodem, většinoví šíité, spolu s Kurdy odsouhlasili na půdě parlamentu text ústavy bez sunitů.

Vraťme se ještě k návštěvě iráckého prezidenta v Praze. Měla samozřejmě symbolický (i praktický) význam - symbol byl, kromě jiného, v tom, že Česká republika byla vůbec první evropskou zemí, do které se Talabání vydal. Je to díky bývalému prezidentu Havlovi, který nejenom podporoval svržení Saddáma Husajna, ale setkal se ještě v těžkých časech s iráckou opozicí. Talabání vyjádřil nyní vděčnost za postoj a pomoc České republiky:

"Přijel jsem proto, abych poděkoval vládě a lidu České republiky za podporu v budování demokracie v Iráku. Chci vás ujistit, že v srdci Blízkého východu je nyní demokracie, hrdá na to, že může být spojencem a partnerem České republiky".

Jedním z nejvážnějších problémů Iráku je ale samozřejmě bezpečnost. Jak obnova, tak politický proces narážejí neustále na problém bezpečnosti. Pomůže případné přijetí ústavy? To je ve hvězdách. Zpočátku asi těžko. Navíc se může lehko stát, že ústava bude v referendu odmítnuta - a celý proces začne znovu.

Sunité varovali, že ústavu odmítnou, což prý vyvolá občanskou válku a rozpad země na tři státy. Chtějí ale Kurdi na severu samostatný stát? A je vůbec možné, že by ho mohli mít? To byla otázka, kterou jsme prezidentu Talabánímu položili:

"Ne, nemyslím si to. Věříme, že je v zájmu Kurdů zůstat v demokratickém federativním Iráku. Budu nyní velmi upřímný: když vezmete v úvahu právo na sebeurčení každého národa, tedy i Kurdů, můžete říct, že mají právo na nezávislý stát. Ale právo na sebeurčení neznamená vždycky nezávislost. Může to být konfederace nebo federace nebo něco jiného".

Zdá se tedy, že většina Kurdů i šíitů vidí situaci realisticky. Zda to bude případ sunitů, to se ukáže v referendu - a v dalším vývoji. K optimismu je mnoho důvodů. Dodejme ale, že existují naneštěstí i pádné důvody k vážnému pesimismu.

autor: Daniel Raus