IRA končí násilím

Význam tohoto kroku bude mít nepochybně blahodárné důsledky na budoucnost Severního Irska - ačkoliv tím třenice mezi tamními katolíky a protestanty zdaleka nekončí. Novou kapitolu v dějinách provincie to ale pravděpodobně otevře. Dá se rovněž očekávat, že krok Irské republikánské armády bude mít vliv na zahraničí, především na baskické separatisty z organizace ETA. Ti bojují proti Španělsku tradičně podle severoirského know-how, takže nynější vývoj možná brzo zohlední ve své vlastní strategii.

Situace ovšem není ideální ani v samotném Severním Irsku, kde se už před lety odštěpila skupina radikálů a dala si jméno "Pravá IRA". Tito lidé byli za výbuchy v Omaghu v roce 1998, kde zahynuly skoro tři desítky obětí. Mezi teroristy tehdy vznikla roztržka, protože útok nebyl proveden ve stylu takříkajíc "klasiků" staré generace. Ti totiž obyčejně varovali policii tak, aby si exploze nevyžádaly oběti. V Omaghu uvedl telefonát chybné místo, takže policie evakuovala civilisty jinde.

Postupně se dostávali potom republikáni do stále větší nemilosti u běžných lidí - a poslední kapkou byla lednová vražda obyvatele Belfastu Roberta McCartneyho. Jeho sestry začaly úspěšnou kampaň proti násilí, se kterou se dostaly až do washingtonského Bílého domu.

Nyní je otázka, zda se vzdají násilí i zbylé organizace. Skeptici poukazují na to, že formální složení zbraní bylo stejně podmínkou pokračování rozhovorů na základě takzvané "velkopáteční dohody". IRA oznámila příměří už v roce 1997, a je tedy otázka, nakolik myslí nynější krok upřímně a nakolik je to kalkulace. Jisté je, že formální oznam potěší šéfa strany Sinn Fein Geryho Adamse, který se dostal v poslední době do politické izolace - a už ani za Atlantikem ho nikdo zrovna nevítal s otevřenou náručí. Sinn Fein byla vždy považována za politické křídlo IRA.

Podívejme se na celé dění z širšího hlediska. Pokud se vůbec dá říct, že islámští teroristé jsou k něčemu dobří, pak je to nepřímé dušení západního terorismu, jehož vrcholky jsou IRA nebo ETA. Západní teroristé se chtěli dostat do tučných novinových titulků pokud možno bez obětí, jejich muslimští kolegové se snaží zabíjet hlava nehlava. Chtějí obětí naopak co nejvíc, a zavražděných co nejbrutálnějším způsobem. Nulová cena lidského života je pro ně příznačná - i proto mají v jejich očích sebevrahové menší cenu než samotné výbušniny.

To je ale koncept naprosto cizí evropskému myšlení, jakkoliv bylo postiženo (jenom v minulém století) dvěma katastrofálními válkami. Život se zde přece jenom cení, a když už ne cizí, tak aspoň vlastní. Sebelikvidační fanatismus, vedoucí k překročení téhle hranice vyvolává obecný odpor i u lidí, kteří jinak nejsou zásadními odpůrci násilí.

Asi by bylo přehnané tvrdit, že IRA skládá zbraně kvůli tomu, že její činnost zdiskreditovali islamisté. Faktem ale je, že určitý druh psychologického válcování tady nastal. Je to vidět na odpůrcích globalizace, kteří se aktivizovali například nedávno ve Skotsku - před zasedáním skupiny G8. Ve chvíli, kdy vybuchly v londýnském metru bomby sebevražedných teroristů, jejich aktivity zcela opadly a jeden z policistů konstatoval: včera jsme stáli proti sobě, dnes bok po boku.

Jaký bude následovat vývoj v Severním Irsku, to se teprve uvidí. Zatím se dá aspoň konstatovat něco jiného, že pokud chtějí islamisté obyvatele Západu rozdělit proti sobě, daří se jim naštěstí spíš opak.