Inkvizitor Friedman na pranýři

Případ Friedman před veřejnost postavil otázku: Může novinář se chovat nemorálně, když sám nemorálnost veřejně vyčítá jiným, zejména politikům?

Podívejme se podrobněji, co se vlastně stalo a kdo je vůbec Michael Friedman. Být pod dohledem ochranky a policistů není pro Michaela Friedmana nic neobvyklého, kamkoliv se pohne, jsou bodygardové kolem něho. Je totiž nejenom televizní hvězdou, ale i známým advokátem, prominentním členem CDU a zástupcem předsedy Centrální židovské rady v Německu. Sám je velice důkladný ve věcech své bezpečnosti, ale s důkladností, s kterou se o něj začala zajímat jedenáctého června 2003 policie, vůbec nepočítal. Nejen, že mu zevrubně prohlédla kancelář, ale i soukromý byt, kde nalezla tři sáčky se zbytky kokainu.

Najednou ten, kdo sám byl zvyklý po celou dobu své televizní kariéry klást druhým velice nepříjemné otázky, na ně musí odpovídat sám. Veřejnost a policie se ho ptá: Konzumujete pravidelně kokain? Nabízel jste ho jiným osobám? Jaké napojení máte na ukrajinsko-polskou bandu, která pašovala do Německa mladé dámy a nutila je k prostituci?

Pro Friedmanna jsou tyto obzvlášť nepříjemné, protože se velice rád pohyboval ve společnosti, rád se předváděl a nikdy nechyběl na žádné význačné party v Německu. Mnohem nebezpečnější než policejní obvinění jsou pro něj důsledky, které to může mít pro jeho dlouho budovanou image. "Jako bumerang se mu vracejí věty, které léta říkal v mnohých rozhovorech," napsal Der Spiegel a cituje Friedmanova oblíbená rčení "tělesná blízkost vede k intenzitě a přesvědčivosti" nebo rád hovořil o svém nejdůležitějším kontě, na kterém je uložena hlavně jeho "důvěryhodnost". Za nesnesitelné a banální floskule považoval odpovědi typu: jistě budete rozumět tomu, že se k záležitosti, na kterou se ptáte, nemohu vyjádřit. Kterou teď často vyslovuje sám. Veřejnost se ptá, jestli se tím nestal rovněž nesnesitelný.

Obžaloba a týdny trvající proces, který přinese na světlo ožehavé detaily jeho privátního života, poškodí jeho pověst i jméno. Už jen obvinění stačí k tomu, aby bulvární tisk měl látku na sérii článků, které budou levné noviny plnit celé týdny. Friedman se dostal do úplně stejné situace, v níž je u nás dr. Vladimír Železný, bývalý generální ředitel TV NOVA, který v době televizní krize na zlomu roku 2000 a 2001 volal hlasitě po dodržování zákonů a jak se záhy ukázalo, sám nedodržoval žádné. Alespoň na to poukazují obžaloby, odsouzen zatím nebyl.

Na listinu obžalovaných se dostal Michal Friedman náhodou, když pohraniční policie pátrala po bandě pasáků, která načerno vozila mladé dámy z východní Evropy do Německa. Na jeho stopu policii přivedly inzeráty v novinách, které nabízeli mladé žhavé pravé Ukrajinky po celých dvacet čtyři hodin. Jak se později ukázalo, servis využívali hlavně důvěryhodní a bohatí zákazníci, kterým byly dámy dopravovány na pokoje v luxusních hotelích.

Co se ale Friedmana skutečně dotkne víc než vyšetřování je jistě otázka, kterou si nyní pokládá veřejnost. Jak se může nějaký člověk v jeho postavení, s jeho vzděláním, inteligencí a veřejnou známostí, tak lehkomyslně dostat do situace, v které by mohl být podsvětím, ale stejně i úředníky či politiky vydírán?

Policie a justice s Friedmanem bude rozhodně zacházet jako s každým jiným, ale jako moderátor, politik a částečně jako advokát vypadá z vysoké hry, která ho tak náruživě bavila, neboť se zpronevěřil proti nepsaným pravidlům, která tam platí. Tento příklad tedy ukázal, že v tradiční společnosti nepsaná pravidla platí víc než ta psaná.