Inkové v Machu Picchu

24. září 2010

Vydejme se spolu opět po stopách mezoamerických kultur. Minule jsme navštívili mexický Teotiuhacán. Dnes se podíváme do Říše Inků. Na Machu Picchu.

Říše Inků se rozkládala z velké části na území dnešního Peru, kde také leželo její hlavní město Cuzko. Zde sídlil "Král Slunce", vládce celé říše. Pokud bychom ji chtěli přejít v jejím nejširším místě, museli bychom ujít 3 600 kilometrů, převážně po hřebenech And. To by nám však usnadnily cesty, jež před staletími Inkové vybudovali. Tyto cesty vždy spojovaly dvě místa nejkratší možnou cestou a to i v případě, že kvůli nim musely být postaveny visuté mosty přes hluboká horská údolí, schody šplhající se až k vrcholkům světa, a dokonce v některých extrémních případech i tunely, ražené samým srdcem hor.

Zhruba každých 20 kilometrů byly budovány pevnosti, sloužící k obraně i odpočinku poslů, vysílaných panovníkem do vzdálenějších částí říše. Zprávy poslů byly šifrovány na takzvanou quipu. I když se ve většině učebnic dočteme, že Inkové byli jedinou civilizací doby bronzové, která neznala písmo, přibývá vědců, kteří tvrdí, že quipy nenesly pouze informace statistické, jak se předpokládalo, nýbrž podle druhu vláken, způsobu stáčení, umístění a vázání uzlů, mohly obsahovat až 1536 znaků v trojrozměrném binárním kódu.

Kultovní Citadela Machu Picchu leží 112 kilometrů od Cusca na skalnatém výběžku ve výšce 5 000 m.n.m., mezi horami Machu Picchu a Huayna Picchu. Předpokládá se, že byla založena kolem roku 1450 našeho letopočtu a opuštěna o necelých sto let později. Spekuluje se, že byla založena jako náboženské a kulturní centrum, ve kterém žilo asi 1 000 obyvatel. Jedná se o komplex chrámů, svatyní a obytných domů, ve kterých lidé žili.

Existují teorie, že z 90 procent zde žily tzv. Panny Slunce, které byly od dětství vychovávány v klášterech a v dospělosti měly svým ženským půvabem sloužit vyšším hodnostářům. Tato domněnka se však ukázala jako lichá. Počet koster mužů a žen byl víceméně vyrovnaný.

Podle další teorie bylo město opuštěno pro nedostatek vody. Ani tato domněnka však nejspíše nebude pravdivá, neboť Kenneth Wright z Denveru prokázal, podle izotopového složení okolních ledovců, že v 16. století v dané oblasti byly v celku vysoké srážky. Dva prameny vysoko v horách, které zajišťovaly městu vodu, byly tudíž bohatě zásobeny.

Na stavbu města byly použity dokonale opracované kamenné kvádry, z nich největší vážily okolo sta tun. Opracování bylo tak precizní, že mezi spáry nešla zarazit ani čepel nože. Při stavbě nebylo použito malty ani jiného spojovacího materiálu a pro opracování byly použity pouze jednoduché kamenné nástroje.

Je známo, že Inkové uctívali Slunce a řadu andských vrcholků, ve kterých viděli tvůrce počasí, a tudíž i dárce vody, potřebné po jejich přežití. Z dnešního pohledu se jedná o velmi racionální představu, která se vcelku shoduje s názorem meteorologů.

Poloha Machu Picchu nebyla zvolena náhodou. Výběžek, na kterém město stojí, náleží k masivu Salcantay, což je nejvyšší hora v oblasti a tudíž nejvýznamnější Apu - horský duch. Tento výběžek je obtékán posvátnou řekou Vilcanotou, která má být obdobou posvátné nebeské řeky Vicamayu (Mléčná dráha).

Incká říše neexistovala dlouho, ale zanechala nám po sobě nesmazatelnou stopu. Násilná expanze Španělů v 16. století způsobila nenahraditelnou ztrátu informací, které pravděpodobně již nikdy nezískáme zpět.

autor: Jan Růža
Spustit audio