Indie očima cizince VI

Všechno kolem je přesně tak, jak to bylo před dvěma roky. Místní postávají u krámků nahuštěných kolem chrámových zdí, popíjejí čaj nebo kávu a přikusují různé sladkosti. Obaly od zakoupených pochutin vesele přispívají k místnímu nepořádku. Ulicemi se volně potulují psi, krávy, prasata a kozy a prozkoumávají hromady odpadků s vidinou něčeho na zub. U vchodu do chrámu posedávají žebráci a trpělivě čekají na svou kořist. Ospalou náladu narušují pouze projíždějící autobusy a ráno a večer chrámové ampliony. Zdá se, že pokrok v Indii se bude muset posuzovat podle změn na vesnicích a maloměstech, nikoli podle hlavního města, které se z místních poměrů dost vymyká.

Důvodů, proč jsem se vydal do Chidambaramu je několik. V první řadě je tu velmi zajímavý chrám Šivy Nataradzi, který se od ostatních liší v mnoha směrech. Nepodléhá totiž žádné síti spravující hinduistické chrámy po celé Indii. Tento chrám je tak říkajíc v soukromých rukou a je spravován "velkorodinou" Diksidarů čítající dohromady asi 350 pudžarijů (obřadníků, kněží). Zde mohou cizinci až do samého vnitřku chrámu, kde sídlí hlavní božstvo, jakož i účastnit se rozličných obřadů. Také na rozlehlém prostranství mezi svatyní a chrámovou zdí si můžete dovolit mnohé. Tento prostor se moc neliší od okolních ulic, neboť se tu volně potulují krávy i kozy (psi a prasata z pochopitelných důvodů chybí), jsou tu hromady smetí a tu a tam můžete zahlédnout oddaného, jak si během modlitby odskočil k okolní zdi. V době festivalů se tu objeví krámky s ovocem, kávou či sladkostmi, na zemi pak spousta sáčků, kelímků a plastových talířků. Do Chidambaram jsem dorazil v pravý čas. Tento týden se tu totiž odehrál "terottam" neboli náboženská slavnost, během níž jsou božstva vynesena z chrámu, usazena do obrovských vozů zvaných "ter" a ty následně taženy věřícími kolem chrámu.

Bůh je zde často přirovnáván ke králi, k jehož povinnostem patří nejen spravedlivě vládnout, ale také občas - řečeno velmi laicky - vyrazit mezi lidi a podívat se, jak se jim daří. Zda byl bůh spokojen, nevím, ale já jakožto věřící ano. Byl to obrovský zážitek a úžasná podívaná. Několik stovek věřících od malých dětí až po starší a vážené občany se chopilo provazů a do rytmu udávaného bubnem se snažili posunovat chrámové vozy ulicemi. Do toho vyhrávala hlasitá hudba, recitovaly se modlitby, obětovaly se banány, kokosy atd. Vše začínalo ve dvě hodiny ráno probouzením božstev a končilo asi o půlnoci jejich opětovnou instalací uvnitř chrámu. Bohužel během celé akce platil přísný zákaz fotografování, takže jsem se musel uchýlit k malému hříchu a fotografovat tajně ze záchodového okénka mého hotelu. Spáchaný hřích mě ale tížil a já jsem se ho vydal odčinit tažením chrámového vozu spolu s ostatními věřícími. To se místním velmi líbilo a od té doby mě neustále někdo zdraví a potřásá mi rukama.

Další nespornou výhodou Chidabaramu je jazyk, kterým tu lidé hovoří. Je mnohem více srozumitelnější než to, co jsem slýchával v Madrásu. Tamilština má totiž spoustu dialektů, které se mezi sebou značně liší. To, že ovládáte jeden, neznamená, že porozumíte dalšímu. Sami Tamilové říkají, že mají někdy ve vzdálenějších oblastech problém rozumět. Co potom já jako cizinec? Rozdíly jsou hlavně ve výslovnosti a slovní zásobě. Zde je nutno říci, že v tamilštině jsou dialekty nejen regionální (v Madurai se mluví jinak než třeba v Pondycherry), ale také dialekty sociální (kněží mluví jinak než obchodníci). Obecně platí, že čím výše v pomyslném sociálním žebříčku, tím je jazyk čistší. Jazyk, kterým hovoří spodina společnosti, je velmi hrubý (obsahuje značné množství sprostých slov) a od "normálu" se odlišuje i gramaticky. Abyste si o tom všem učinili patřičný obrázek: tam, kde my vystačíme se slovy "manželka", případně "choť", mají Tamilové slov minimálně deset. Termíny "illattaraci" a "illal" můžeme označit za vysoký dialekt. Tato slova se v normální řeči neobjeví a značí tedy zhruba to, co naše "choť". Také slovo "maneivi" není příliš časté, jedná se o literární termín. Smetánka používá z angličtiny přejaté "waifu". Obyčejní lidé nejčastěji říkají "samsaram", často ale můžete slyšet také "pencati, taram, vittukari, pondati" případně "pombale". Jak říkají své manželce na samém konci sociálního žebříčku, jsem nezjišťoval.