Imunita pana Železného

Česká justice požádala o vydání Železného k trestnímu stíhání kvůli třem činům: kvůli údajnému úniku peněz za neproclené obrazy, podezření z krácení daní a údajnému poškozování věřitele. První z činů spadá do soukromé činnosti pana Železného, další dva jsou z okruhu jeho působení v televizi NOVA.

Právní výbor Evropského parlamentu poskytl před svým rozhodnutím Vladimíru Železnému prostor k vyjádření jeho názoru. Zdá se, že na členy právního výboru vystoupení pana Železného, ve kterém se označil za oběť politické manipulace a justičního šikanování, příliš nezapůsobilo.

Do konce října se na téma zbavit či nezbavit europoslance Železného imunity dá jen spekulovat, nicméně jádro věci zůstane pořád totéž.

Jestli je pan Železný tak strašně nevinen, zůstává neustále záhadou, proč už dávno nepodnikl nějaké přímé kroky ke své očistě z příslušných obvinění? Proč místo toho volí jakési "útěky" - nejprve pod senátorskou imunitu v České republice, kde jí byl zbaven a poté pod imunitu evropského poslance, kde ho nejspíš čeká podobný osud?

Navíc, založením nové strany, která se hodlá ucházet o přízeň voličů v nadcházejících parlamentních volbách, pan Železný hodně posílil vlastní naděje na získání domácí, ve světě téměř nevídané téměř absolutní a doživotní imunity, čímž by jednou pro vždycky učinil přítrž nějakému, jak on říká, justičnímu obtěžování.

Tak by se asi politik, který by měl být všech možný ctností futrál, chovat neměl, nebo se pletu?

Možná, že už je to v naší pokročilé demokracii nějak jedno. Činnost, kterou vyvíjí Poslanecká sněmovna jako celek, nebudí nějakou velkou důvěru veřejnosti. To, co občas předvádějí někteří její členové, může pak být pro širší veřejnost jen potvrzením dlouhodobého a prohlubujícího se odpojení politiky od občanské reality.

Směšnou ukázkou naprosto zkomoleného pohledu na domácí výklad pojmu "imunita" bylo před nedávnem trestní oznámení jednoho komunistického funkcionáře na předsedu KDU-ČSL Miroslava Kalouska, který označil komunistickou stranu za zločineckou organizaci. Podle žalujícího komunisty, mimochodem - též poslance, to bylo jasné spáchání trestného činu. A co si asi tedy pan komunistický poslanec představuje pod pojmem imunita?

Vždyť právě výroky poslanců, hlavně ty politicky zabarvené, což výrok páně Kalouska věru a cíleně byl, a v souvislosti s výkonem jejich funkce jsou základním obsahem instituce, zvané imunita!

Nikoli to, jak by mohlo podle domácích norem vypadat, když někdo v opilosti rozbíjí za volantem svého vozu jiná auta, nebo provádí jinou trestnou činnost, za kterou jde obyčejný smrtelník do kriminálu, avšak u člena zákonodárného sboru je totéž považováno za kavalírský delikt, zamazatelný nějakou tou pokutičkou... Zpět do Evropy - podle pravidel Evropského parlamentu by se případné zbavení imunity pana Železného vztahovalo jen na vyšetřování oněch zmíněných tří činů. Na jeho postavení europoslance by to nic neměnilo až do případného pravomocného rozsudku, nemohl by být před tím zatčen a vzat do vazby. Sám Vladimír Železný na rozhodnutí právního výboru Evropského parlamentu o doporučujícím stanovisku k jeho vydání reagoval s tím, že to není žádné překvapení.

Jistě, není to překvapení ani pro českou veřejnost, která může jen vlastně z povzdálí sledovat další díl seriálu či reality-show na téma, jak se další z viditelných figur domácí tzv. transformace společnosti po období totality snaží vyhnout přímé konfrontaci se zákony.

Kdyby nic jiného, je to hezký a ukázkový modelový příklad chování politika naší postkomunistické doby. Takový vzor pro všechny ostatní...